Svádění je umění. Umění je pravdivé. A pravda spolu s uměním jsou dva velice subjektivní pojmy. Divadlo Komedie tentokrát divákovi ukazuje, kam až může sahat hranice umělecké tvorby a zda vůbec tato hranice existuje. Divadelní hru The Shape of Things napsal v roce 2001 americký dramatik, scénárista a filmař Neil LaBute.
Neil LaBute: Tvar věcí
Divadlo Komedie
Svádění je umění. Umění je pravdivé. A pravda spolu s uměním jsou dva velice subjektivní pojmy. Divadlo Komedie tentokrát divákovi ukazuje, kam až může sahat hranice umělecké tvorby a zda vůbec tato hranice existuje. Divadelní hru The Shape of Things napsal v roce 2001 americký dramatik, scénárista a filmař Neil LaBute. O dva roky později ji převedl na filmové plátno a přidal ke svým dřívějším filmům jako Sestřička Betty, Posedlost nebo Mezi námi muži (v českých kinech byl snímek uveden pod názvem Sexuální rekonstrukce a v televizi ho můžete vidět 28. února ve Filmovém klubu na ČT 2 jako Podobu věcí). Divadlo Komedie uvádí drama pod názvem Tvar věcí v režii Petra Tyce.
Příběh je poměrně prostý a řada z nás se už s tímto motivem nejspíše setkala, nebo aspoň má ten pocit. Bezprostřední studentka umění Evelyn, která právě končí studium na vysoké škole a pracuje na svém absolventském projektu, se potkává s nesmělým a zakřiknutým Adamem. Dvojice se setkává právě ve chvíli, kdy se neohrožená volnomyšlenkářka Evelyn snaží pomocí spreje umělecky vyjádřit na sochu v místním univerzitním muzeu. Nejistý Adam, který si v muzeu přivydělává na studium jako ochranka, se jí v tom samozřejmě snaží „ze všech sil“ zabránit. To se mu sice nakonec nepovede, ale aspoň se mu podaří získat na ráznou Evelyn telefonní číslo. A z obou se v další scéně rázem stává pěkný páreček.
Vztah jim očividně klape, nicméně sebejistá umělkyně jemně poukazuje na očividný nedostatek sebevědomí svého přítele. Ten se pod jejím vlivem začne zvolna přeměňovat v atraktivního mladíka, který chodí denně do posilovny, má tetování na obskurním místě a dokonce jde pro krásu i pod nůž. Adam se najednou miluje s Evelyn na zakázaných místech a přestane se přitom dokonce stydět i objektivu kamery.
Adamovi roste kromě svalů i sebevědomí. Zájem o něj najednou projeví jeho kamarádka ze školních lavic Jenny, od které si dříve byl schopen maximálně půjčit tužku. Jenny však chodí s Phillipem, jeho nejlepším kamarádem. Ten se pochopitelně s proměnou svého přítele a zájmem Jenny o něj špatně vyrovnává a situace vyvolá mezi čtveřicí citelné napětí. Evelyn, které jsou maloměstští Jenny a Phillip proti srsti, nakonec dává Adamovi ultimátum – buď ona, nebo jeho přátelé. A Adam si vybírá.
Drama vrcholí monologem Evelyn na vernisáži, jejímiž návštěvníky se v tu chvíli diváci stávají. Mladá umělkyně představuje svůj absolventský projekt a jakoby mimochodem se zmiňuje o tom, jak jí Adam nabídl sňatek. Právě v tu chvíli se zdá být hra nejdojemnější, Evelyn však pokračuje v chladném představování své výstavy a divákovi už jen běhá mráz po zádech.
„Love-story“ Tvar věcí přivádí člověka k otázce, kam až jsou lidé schopni zajít, aby sobě či světu něco dokázali a zároveň poskytuje i odpověď. Napětí komorního představení postupně graduje i díky neobvyklé scéně Tomáše Rusína, která neustále zmenšuje prostor, ve kterém se herci pohybují. Působivá je hudba i prolínání zvukové a obrazové techniky do dialogů.
Vanda Hybnerová podává skvělý výkon svým chladnokrevným a nekompromisním ztvárněním „vášnivé umělkyně“ Evelyn. Jiří Hána dokonale přetváří postavu Adama ze zakomplexovaného trouby kousajícího si nehty v sebevědomého, bezchybně vytvarovaného mladého muže. Nevědomost a naivitu Jenny předvádí Gabriela Míčová, o roli Phillipa se v jednotlivých představeních dělí Tomáš Petřík s Jiřím Černým.
Skvělému výkonu herců a rychlé a vtipné dialogy diváka výborně baví, délka představení 75 minut navíc neunaví a člověk může proto cestou z divadla přemýšlet a pozorovat tvary věcí okolo sebe.
