Ekonomika nepřišla o své reálné bohatství současnou krizí. USA
zůstanou nadále hospodářkou velmocí, neboť i ty nejvýkonnější
evropské ekonomiky dlouhodobě zaostávají v produktivitě. Výjimku tvoří
Česko a Slovensko.
Spojené státy americké zůstanou světovou jedničkou ještě dlouho.
V Evropě produktivita od 80. let minulého století stagnuje, dokonce
dochází k mírnému zhoršení. Čína zaostává tak hluboce, že nemá cenu
klást si otázku, zda by se tato země mohla někdy v dohledné době stát
ekonomickou supervelmocí. Česká i Slovenská republika jsou však výjimky.
Zde produktivita rychle roste.
Profesor Solow hýří nápady i ve svých 85 letech a čile komentuje
současné dění. „Navzdory pocitu ztráty hodnoty v důsledku poklesu cen
nemovitostí a akcií nebyla reálná ekonomika příliš poškozena.
O reálné bohatství ekonomika nepřišla,“ pronesl profesor minulý rok na
konferenci Pioneer European Colloquia v Benátkách. Vyjádřil zde také svoji
podporu Obamovým fiskálním stimulům, které by měly schodek státního
rozpočtu zvednout na pět procent.
Současné názory na ekonomickou krizi však nebyly tím, co jméno Roberta
Solowa navždy vepsalo do ekonomických učebnic. Jeho produkční funkce se
stala pravděpodobně nejčastěji používaným analytickým nástrojem
ekonomie vůbec. Je jedním z mála nástrojů moderní, vysoce matematizované
ekonomické teorie, který se dostal do všech světových učebnic. Právě od
jejího vzniku v šedesátých letech se rozlišují dva druhy ekonomického
růstu – extenzivní a intenzivní. Za své průkopnické práce v oboru
teorie ekonomického růstu získal americký profesor v roce 1987 Cenu
Švédské národní banky na památku Alfreda Nobela.
Solowův důraz na technický pokrok, který zahrnul do svého modelu, je
oprávněný. Vytknout se dá až přílišné zaštiťování se matematickými
modely, které vytrhávají technický pokrok z kontextu ekonomického
systému. Ztotožňuje jej totiž s výdaji na vědu a výzkum, což
přispívá k vytváření falešných představ o pravých příčinách
ekonomického růstu.
Robert Solow se narodil v roce 1924 v Brooklynu, vystudoval Harvard
College a v roce 1942 vstoupil do armády. Za USA bojoval v severní Africe
i na Sicílii. V současné době je profesorem na Massachusetts Institute of
Technology. Dodnes komentuje celospolečenské dění z pozice představitele
syntézy neoklasické mikroekonomie s keynesiánskou makroekonomií. Solowovy
teorie růstu se týkají především dlouhého období, jeho dílo bylo tedy
oceněno až s určitým zpožděním.
