Prosinec není jen měsíc Vánoc, ale bohužel i čas záludných zápočtových testů, které nám berou čas i sílu. Jednou z možností relaxace je divadlo. Hra Malá vánoční povídka aneb Jak jsem se ztratil je rozhodně z těch, které dokáží unaveného ducha potěšit. V prostorách Divadla v Dlouhé si určitě příjemně odpočinete.
Ludvík Aškenazy, Jan Borna:
Malá vánoční povídka aneb Jak jsem se ztratil
Divadlo v Dlouhé
Prosinec není jen měsíc Vánoc, ale bohužel i čas záludných zápočtových testů, které nám berou čas i sílu. Jednou z možností relaxace je divadlo. Hra Malá vánoční povídka aneb Jak jsem se ztratil je rozhodně z těch, které dokáží unaveného ducha potěšit. V prostorách Divadla v Dlouhé si určitě příjemně odpočinete.
Malá Vánoční povídka Ludvíka Aškenazyho je o malém Pavlíkovi (Pavel Tesař), který se ztratil tatínkovi na Štědrý den, když si spolu hráli. Moc domů nespěchá a pokojně se prochází vánoční Prahou plnou nevídaných lidí. Potká se s pánem, který nese domů kapra. Snaží se ho s dětskou naivitou přemluvit, ať rybu pustí, když jsou ty Vánoce. Dále narazí na malou holčičkou, co jde tátovi pro pivo. Na chvíli sjede do pekla, což není nic jiného, než jeden bar na Václavském náměstí. V něm to s místním osazenstvem pěkně roztočí. Pak si popovídá s posledním lampářem, na moment vnese trochu slunce do té jeho osamocené práce. Navštíví i Bílou labuť a na konec se seznámí s pošťákem Clementem a jeho kobylou Karlíčkem. Ti se začnou zajímat, kde Pavlík bydlí, správně tuší, že o něj mají rodiče strach. Jelikož si ale Pavlík nepamatuje (či nechce pamatovat), ve které ulici je jeho byt, nechá ho Clement na stanici veřejné bezpečnosti. Ti nakonec lstivým trikem zjistí, kde má Pavlík rodinu.
Celé představení je doprovázeno písněmi z let šedesátých. V kontextu s dějem se velice dobře poslouchají a mladší generace se rozhodně nemusí bát, že by hudbu nemohla vystát.
Příjemnou stránkou hry je vedle hudebních vsuvek scénická úprava. Jelikož Pavlík je malý chlapec, dospělí se mu jeví jako bytosti vskutku velké. Tedy některé scény mají rekvizity nebývalých rozměrů a herci, aby vypadaly obrovitě, hrají některé pasáže na chudách. Na konci (při děkovačce) na nich navíc předvedou kousky, které by divák možná čekal spíš v cirkuse. Celou hru provází příjemná a dobře namíchaná atmosféra zábavy a i klidu. Ač se možná zdá, že jde o neslučitelné prvky, tato hra dokazuje opak. Po chvílích, kdy máte pocit, že vám praskne břicho smíchy, vám div neukápne slza dojetí.
Autor úprav a režisér Jan Borna dal příběhu formu divadelní revue, která se velice dobře shlíží. Obsahuje dostatek humoru i to pravé kouzlo Vánoc, které si ještě pamatujeme z dob našeho dětství.
