Dvouminutové video – tolik stačilo k tomu, aby se v polovině června rozvířila vášnivá debata napříč sociálními sítěmi na téma tvorby rozvrhu na VŠE. Národohospodářská fakulta (NF) zveřejnila video, které mělo studentům i veřejnosti tento proces přiblížit. Pro část diváků je práce rozvrhářek terčem posměchu, druzí se jich zastávají. Proč vzbudilo video takovou vlnu reakcí, která inspirovala i písničkáře Pokáče k jeho nové „rychlovce“? Je problematika skládání rozvrhů opravdu tak černobílá a VŠE technologicky zaostalá, nebo je to celé mnohem komplexnější? Může práci skutečně převzít AI, potažmo ChatGPT, jak mnozí zmiňují?
Rozvrhářky, zaměstnankyně univerzity odpovědné za tvorbu rozvrhů, nejprve elektronicky obdrží požadavky všech kateder na rozvrh. Následně si je vytisknou a podle identů jednotlivých předmětů si skládají rozvrh na fyzické tabuli ve své kanceláři. Na jedné stěně je tabule se zimním semestrem a na protější stěně s letním semestrem. Každá tabule je rozdělena na pět dní v týdnu, jsou na ní vypsány všechny místnosti, a to jak na Žižkově, tak na Jižním městě. Každý lísteček s předmětem má jinou barvu, podle toho, z jaké je katedry. Takto je ve zkratce ve videu popsán proces tvorby rozvrhu na každý semestr, který, dle slov jedné z rozvrhářek, zabere zhruba tři měsíce. A právě dlouhá doba přípravy bez většího zapojení moderních technologií vzbuzuje největší kontroverze.
V první řadě je ale důležité si uvědomit obrovské množství proměnných, které hrají klíčovou roli při tvorbě rozvrhů na VŠE. Jak je zmíněno v samotném videu, VŠE disponuje asi 40 katedrami. To představuje neuvěřitelné množství předmětů vyučovaných de facto na jednom místě – na Žižkově. Ano, část výuky probíhá i na Jižním městě, ale většinově jde o předměty v prvních ročnících na bakaláři. Jiné univerzity mívají oddělené budovy pro jednotlivé fakulty. VŠE ale musí rozdělit většinu svých cca 13 tisíc studentů do jednoho areálu na Žižkově. To ale není vše, vstupů je ještě více. Například časové možnosti a preference každého vyučujícího. Mnozí z nich mají na VŠE jen částečný úvazek nebo zde působí externě a mají další pracovní či výzkumné aktivity. Pokud tedy vyučující pondělky tráví prací jinde, nelze mu přidělit cvičení nebo přednášky v tento den. A vyučujících s takovými požadavky není málo, částečné úvazky jsou poměrně běžnou praxí. Každý z nich má také preference v jaké učebně chce učit. Navíc učebny (zejména v SB) momentálně procházejí rekonstrukcemi, což je další významná komplikace. Zároveň nejsou všechny učebny vybaveny stejně (např. projektory či počítače). Celkově by rozvrh měl také dávat smysl a nemělo by se stávat, aby se studentům překrývaly jednotlivé předměty ze studijního plánu, zejména pak ty povinné. To je výčet několika málo proměnných, které do procesu tvorby vstupují, jejich seznam zde ale zdaleka nekončí.
AI za pár minut? Ani náhodou.
Tvorba rozvrhů na vysoké škole se může na první pohled jevit jako organizační rutina, kterou by měla být schopna zvládnout i neplacená verze ChatGPT. Ve skutečnosti se ale jedná o extrémně komplexní úlohu, která se v informatice řadí mezi tzv. NP-úplné problémy (NP-complete problem). Tyto problémy jsou charakteristické tím, že čím více vstupních proměnných máme, tím astronomičtěji roste počet možných kombinací. A najít mezi nimi tu jedinou, která vyhovuje všem požadavkům a neobsahuje žádné kolize, je úloha, na kterou neexistuje žádný známý efektivní algoritmus. I když dokážeme relativně rychle ověřit, zda je navržený rozvrh v pořádku, jeho samotné vytvoření je výpočetně nesmírně náročné.
Jednodušeji řečeno, při tvorbě rozvrhu hraje roli tolik podmínek, které mohou být i navzájem konfliktní, že rozvrhářky musejí jednotlivé požadavky kateder a vyučujících vyvažovat, aby našly řešení. Proces digitalizovat lze, nicméně i tak vyžaduje vysoké zapojení lidského faktoru, který koriguje a „vede“ technologii ke správnému řešení. V tomto ohledu tak nelze tvrdit, že je současný způsob výrazněji neefektivní.
VŠE rozhodně není sama, která tímto způsobem tvoří rozvrh. Dle informací, které iList získal, obdobný způsob volí i na Fakultě informačních technologií ČVUT (FIT ČVUT). V tomto případě je jen více využíván Excel pro zpracování vstupních dat, nicméně samotná tvorba probíhá stejně. Zajímavým příkladem pokročilého digitálního řešení je systém UniTime, vyvíjený a používaný na Masarykově univerzitě v Brně. Tento nástroj dokáže na základě předem definovaných pravidel automaticky generovat návrhy rozvrhů a zvládá i jejich průběžné úpravy v reakci na změny v dostupnosti učeben nebo vyučujících. Přesto ale nejde o systém, který by byl schopen samostatně a bezchybně nahradit lidskou práci. Rozvrháři musejí zadávat vstupní omezení, nastavovat priority a dolaďovat výstupy tak, aby výsledek odpovídal reálným potřebám fakulty i vyučujících. Jedná se spíše o chytrý nástroj, který může ušetřit čas, ale stále potřebuje zkušeného uživatele.