Druhý ročník akce VŠE Poprvé hostil ve slunnou středu 5. října 2005 areál Vysoké školy ekonomické na Jižním Městě. Mekka mladých ekonomů, kterým je tato akce šitá na míru, byla svědkem malého dopoledního veletrhu studentských organizací ve vestibulu školy a odpoledního konzertování na prostranství u kolejí.
Druhý ročník akce VŠE Poprvé hostil ve slunnou středu 5. října 2005 areál Vysoké školy ekonomické na Jižním Městě. Mekka mladých ekonomů, kterým je tato akce šitá na míru, byla svědkem malého dopoledního veletrhu studentských organizací ve vestibulu školy a odpoledního konzertování na prostranství u kolejí.
Po ránu mohl zvídavý příchozí sledovat přerod obyčejných školních lavic ve veletržní stánky. Každá ze zúčastněných organizací (AEGEE Praha, AIESEC, Buddy Systém, CeFT, Mladí konzervativci, oikos, Studentský list a Unie mládeže) dekorace pojala po svém a výsledkem byla pestrá sbírka nápadů, kreativity a improvizace. Úhledné stánky profesionálně připravených sponzorských firem oproti těm studentským vypadaly skoro nudně bezchybně.
Myslím, že nejen u stánku Studentského listu bylo dopoledne rušno. Prváci zřejmě vytušili v téhle vestibulové sešlosti špetku lidské vstřícnosti v jinak chladném prostředí školy. Zajímali se, co jsme zač, co z toho máme, že tohle děláme, brali si kontakty a nadšeně odpovídali na přihlouplé otázky, abychom jim v zápětí slavnostně omotali zápěstí kouzelným žlutým proužkem papíru, vstupenkou na závěrečnou párty v baru Karlos. Tedy, přihlouplé otázky jsme kladli my ve Studentském listu, poněvadž si myslíme, že je to vhodná průprava k prvním zápočtovým testům, které už někteří vyučující na nebohé prváky pomalu chystají. Nemůžu mluvit za ostatní studentské organizace – ty možná své soutěže pojali odpovědněji.
Odpoledne se konzertovalo ve velkém stylu. Hlavním tahounem byla zajisté slovenská skupina No Name, odpoledne zde zahrálo také České srdce, po setmění několik písní vyšvihla i reggae formace Švihadlo. Pokud byste podlehli představě, že závěrečné vystoupení Jaroslava Uhlíře většinu příchozích pozvolna nasměrovalo do postýlek, u dveří do baru Karlos byste změnili názor. Ekonomové jsou evidentně pěkně trvanliví. Večer se tam za bujné diskotékové zábavy přehoupl v ráno, nevadila ani deset centimetrů hluboká louže na záchodech.
Třešničkou na dortu byla volba nejkrásnějšího prváka a nekrásnější prvandy z VŠE. Ti, kterým o tenhle lákavý titul skutečně šlo, oslovovali známé i neznámé, přičemž museli být hlasitější než hlasitá hudba, případně si vystačit s pantomimou. Oslovenou oběť bylo nutné prostrkat davem až k DJovi a přesvědčit jí, že má přesvědčit pořadatele, že skutečně chce hlasovat. Zvítězila krásná Pavla a drzý Pavel, který se navíc ukázal být vetřelcem z pátého ročníku matematicko-fyzikální fakulty UK. Nicméně, třicet v potu nejen tváře získaných hlasů ho myslím plně opravňuje honosit se tímto prestižním titulem. Tak tedy, za rok potřetí!
