Poslanec Evropského parlamentu PhDr. Vladimír Železný v říjnu přednášel a diskutoval na Vysoké škole ekonomické. Při té příležitosti jsme mu položili několik otázek.
Poslanec Evropského parlamentu PhDr. Vladimír Železný v říjnu přednášel a diskutoval na Vysoké škole ekonomické. Při té příležitosti jsme mu položili několik otázek.
Jak jste se sem k nám na školu dostal?
Už jsem přednášel na více školách. Ani nevím, kdo nás sem pozval. To by věděla spíš moje sekretářka.
Představte si, že byste pravidelně působil na VŠE. Co byste rád přednášel?
Politologii. Myslím, že to je stále nedoceněný obor. Je to totiž mezní obor, vymezuje se tím, že je kousek odtamtud a kousek odjinud. Považuji jej za velmi legitimní a zejména s naším vstupem do EU se musíme dívat na politické a idoevé struktury, které je zakládají, mnohem pečlivěji. Stejně, jako se díváme na společnost okolo sebe. Ekonomii bych asi učit nechtěl.
Na VŠE máte možnost vidět zblízka realitu vysokého školství. Co byste udělal, kdybyste ji mohl ovlivnit z pozice ministra školství?
Nejdřív bych sloučil ministerstvo školství s ministerstvem kultury, abychom ušetřili. Potom bych zavedl trojí způsob financování vysokého školství. Za prvé příspěvky od studentů, i když by tu samozřejmě fungoval i fond pro sociálně slabší. Ti by státu neplatili nic. Ale ten, kdo má bohatší rodiče, by měl přispět.
Za druhé by to bylo neúročená půjčka, která by se splácela od třetího roku po uplatnění v zaměstnání. A za třetí právo podniků kupovat si předem talentovaného studenta formou libovolně vysokého stipendia. Musela by se vytvořit legislativně velmi pevná záruka s tvrdými postihy, kdyby tento student utekl ke konkurenci.
Myslíte si, že je to reálné?
Myslím si, že je to velmi reálné a že lidské zdroje budou to jediné, čím Evropa bude moci konkurovat. „Knowledge-based industries“ – to je jediná cesta z téhle slepé uličky. Jediná, protože lidi budou nejdražší a nejcennější zboží. Společnosti si velmi rychle najdou ty nejlepší, nabídnou jim dlouhodobé stipendium, předplatí si je za relativně malý peníz. Oni pak na oplátku budou mít povinnost tu firmu třeba pět let neopustit.
A pak má budoucnost ještě design. Především tyto dva směry, protože Evropa je země designu a ovlivňuje tím celý svět.
Studoval jste sociální vědy na Univerzitě Karlově. Co pro vás vaše studentská léta znamenala?
Šedesátá léta. Báječná doba! Každý den byl lepší než ten předchozí. Svět se změnil od úplně zavřeného, zašpérovaného a rigidního k úplně otevřenému. Najednou jsme měli přístup úplně ke všemu – do Prahy přijížděla spousta známých profesorů, mohl jsem poslouchat třeba přednášky Henryho Kissingera.
Na sociálních vědách jsme měli jen několik povinných přednášek, ale jinak jsme si mohli zapsat přednášky kdekoliv. Já kupříkladu chodil na fyziku a celý život jsem se pak sice zabýval sociologii, ale taky fyzikou – teoretickou i jako popularizátor.
Jaké vědomosti jste nejvíc využil ve svém životě?
Nebylo toho příliš. Samozřejmě takové ty základní pojmy jako sociologie, Baumannovská sociologie… Jinak mi kupodivu dala hodně střední škola. Taková latina dá do hlavy určitý gramatický systém, do kterého pak už jen dosazujete pojmy. Latina se nakonec ukázala životnější než celá řada krátkotrvajících jazyků, které se v té době studovaly. Souběžně se sociálními vědami jsem studoval teoretickou astronomii a fyziku. To mi zůstalo jako láska, mám tyto vědy hrozně rád.
Jaký jste byl typ studenta?
Na střední škole sem byl spíš takový pečliváček, vysokou už jsem spíš procházel se skleničkou vína.
A bylo jich hodně?
Hodně, hodně.
Co považujete za svůj největší životní úspěch?
První komerční televize od Aše po Peking. Ona byla první. Byla první a byla nejlepší. Byla nejlepší v Evropě. Měla největší sledovanost.
A největší neúspěch?
Pravděpodobně krajské volby. Byly tam problémy po rozhádání s kolegyní Bobošíkovou. To bylo nezvládnuté.
Jaké jsou teď vaše vztahy s paní Bobošíkovou?
Víc než chladné. Vůbec se nezdravíme. Což je pro mě velice neobvyklé, protože já dámu zpravidla zdravím.
Prý skupujete v zahraničí obrazy, je to pravda?
Ano, téměř všechny peníze, co jsem vydělal, jsem věnoval na nadační sbírku, která se jmenuje Galerie. Je veřejně přístupná, jste samozřejmě vítáni, přijďte se podívat na tisíc pět set obrazů, z nichž šest set bylo dovezeno ze zahraničí. Některé byly kdysi propašovány ven, u některých čeští kunsthistorici vydali papír, že ten obraz nepředstavuje žádnou kulturní hodnotu. Za úplatek, tehdy ještě v bonech. Samozřejmě taky restituenti obrazy okamžitě prodávali ven.
Povězte, co rád pijete?
Dobré víno! Já jsem přece producent vína!
