V Obecním domě v Praze byla prvního listopadu zahájena výstava
secesního umění, ve které lze nalézt díla českých i světových
umělců. Expozice, připravená mimo jiné Uměleckoprůmyslovým muzeem, nese
název Secese – Vitální umění 1900.
Po výstavě plakátu Alfonse Muchy, zapůjčené Ivanem Lendlem, je
v Obecním domě opět k vidění secesní umění. V tomto případě se
však nejedná jen o obrazy, ve dvou výstavních prostorách lze nalézt také
historické oděvy, nábytek nebo nádobí. V jedné z místností má
návštěvník také možnost se na chvíli posadit a podívat na autentické
záběry Prahy pořízené na začátku minulého století, které zapůjčil
Národní filmový archiv.
Jak jsem už zmínila, celá expozice se nachází ve dvou sálech. Pouze a
jen ve dvou sálech, což je trochu škoda. Myslím, že by zasloužila poněkud
více prostoru a že mohlo být tím pádem i více vystavovaných děl. Takhle
to na mě působilo, že jsem přišla na jakousi „předvýstavu“, na malou
ochutnávku, která mě má navnadit a přesvědčit o tom, abych vyrazila
i na tu „skutečnou“. Není tomu ale tak. To, co vidíte, je ona opravdová
výstava, nic víc se nesnažte hledat.
Co se ale týče expozice jako takové, musím jí hodnotit velmi kladně.
Kromě vhodně zvoleného reprezentativního Obecního domu, kde se výstava
nachází, bych ráda vyzdvihla i kvalitu a různorodost exponátů. Osobně
jsem byla opravdu nadšená ze sbírky užitého umění, zejména ze
skleněného nádobí, které hrálo všemi barvami a udivovalo
nejrůznějšími tvary. Neméně zajímavé a troufám si říct, že krásné,
však byly i obrazy od takových umělců, jako je například Gustav Klimt,
Alfons Mucha či Henri Toulouse-Lautrec. V neposlední řadě ještě zmíním,
že jsem se nechala unést i dobovými oděvy – šaty, doplňky a boty, to
všechno si člověk mohl zblízka prohlédnout a až mu skoro bylo líto, že
si něco nemůže půjčit a vyzkoušet.
Když pominu lehký smutek nad tím, že expozice nebyla větší, musím
konstatovat, že se ty necelé dvě hodinky strávené v Obecním domě
zařadily mezi nejpříjemnější chvíle pátečního odpoledne. Rozhodně
nelituji a doporučuji všem, aby se zašli na výstavu alespoň jedním očkem
mrknout.
ČTĚTE TAKÉ:
