Politici v USA, a zejména ti z demokratického tábora, ohlašují nový styl regulace finančních trhů, což se nepochybně projeví v právní úpravě fungování peněžních institucí. Zajímavým paradoxem ale je, že právě jedno z legislativních nařízení z roku 1977 má lví podíl na nynějších problémech světové ekonomiky – řeč je o Community Reinvestment Act (CRA).
Politici v USA, a zejména ti z demokratického tábora, ohlašují nový styl regulace finančních trhů, což se nepochybně projeví v právní úpravě fungování peněžních institucí. Zajímavým paradoxem ale je, že právě jedno z legislativních nařízení z roku 1977 má lví podíl na nynějších problémech světové ekonomiky – řeč je o Community Reinvestment Act (CRA).
Pod zkratkou CRA se skrývá název zákona, kterým tehdejší demokratický prezident Jimmy Carter zamýšlel přimět banky a úvěrové společnosti, aby v místě svého působení nediskriminovaly nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, tedy aby co největší počet rodin dosáhl svého vlastního bydlení. Obzvláště změnou tohoto zákona v roce 1995 provedenou opět demokratickým prezidentem Billem Clintonem se tlak na banky zvýšil natolik, že se pro tento stav v USA začal užívat termín bankovní socialismus.
Banky totiž byly vládou kritizovány, že neposkytují úvěry kvůli rasovým důvodům, a aby neměly problémy, začaly dávat hypotéky i těm nejriskantnějším klientům, a to dokonce až na sto procent ceny domu. Jak oznamuje server ihned.cz, právě z těchto půjček pocházejí tři čtvrtiny všech nesplácených podřadných (subprime) hypoték. Současný šéf Centrální banky USA (Fed), Ben Bernanke, k věci dodává: „CRA sloužil jako katalyzátor, jenž tlačil banky do vstupu na nelukrativní trhy, které by jinak zůstaly ignorovány.“ Tento systém zkrátka dopřával nadměrnou spotřebu i těm, kteří si ji nezasloužili. A to se nedá dělat donekonečna.
Vládní tlak na vlastní bydlení pro široké masy svým dílem přispěl k dnešní krizi. Teď ale hrozí, že ve snaze uchránit co nejvíce firem a lidí přijdou politici s podobnými nápady. „Regulace toku kapitálu je hloupost,“ vyjádřil se odborný asistent na katedře hospodářské a sociální politiky VŠE Marek Loužek a dodává: „V konečném důsledku na to doplatí ne banky, ale samotní klienti ve vyšších poplatcích. Evropští byrokraté chtějí být za každou cenu viděni tak, že něco dělají, ale důsledky mohou být kontraproduktivní. Lepší by bylo smířit se s pomalejším či nulovým růstem, projít očistnou katarzí a nabrat síly k dalšímu rozvoji.“
Z proslovů budoucího prezidenta USA Baracka Obamy a nynějšího prezidenta Rady EU a zároveň francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho je možné vytušit, že plánů na usměrnění „zdivočelé“ ekonomiky je opravdu hodně.
