Symbolická cesta světla vesmírem od jeho zrození až po budoucnost. Multivizní hudební divadlo, kde hlavní roli hrají hvězdy a laser. Představení vhodné i pro zahraniční návštěvníky. Přesně toto jsme se dočetli na propagačním letáčku planetária ve Stromovce a nechali se tím na velkolepou kosmickou show zlákat. Realita však nakonec neměla se sliby z plakátku společného takřka vůbec nic.
Symbolická cesta světla vesmírem od jeho zrození až po budoucnost. Multivizní hudební divadlo, kde hlavní roli hrají hvězdy a laser. Představení vhodné i pro zahraniční návštěvníky. Přesně toto jsme se dočetli na propagačním letáčku planetária ve Stromovce a nechali se tím na velkolepou kosmickou show zlákat. Realita však nakonec neměla se sliby z plakátku společného takřka vůbec nic.
Krátká procházka Stromovkou nás přivedla na místo činu. Po zakoupení vstupenek nám zbývala trocha času, snažili jsme se zabavit různými „hejblátky“ v hlavní hale. Bohužel naprostá většina z nich nefungovala. Mělo nás to varovat! My ale byli tak zaslepeni touhou po laserové show, že nás nemohlo nic zastavit.
V téměř prázdném sále jsme se usadili do velmi pohodlných sedaček a upřeli svůj zrak na strop, očekávajíce vizuální explozi. A ta přišla! V patnáct metrů vysoké kupoli se začaly objevovat šílenosti, o kterých jsme ani nesnili. Několik laserů, pravděpodobně vyřazených z vesnické diskotéky nevalné úrovně, nám začalo na největší projekční plochu u nás promítat nejrůznější tvary. Z 843 čtverečních metrů velké plochy však tvůrci většinou využili jen nepatrný zlomek. Po několika minutách zírání na pulzující krychličku přišla změna a my mohli dalších několik minut pozorovat jiný geometrický tvar, například trojúhelníček nebo kuličku. Vrcholem fantazie tvůrců byl schematický trilobit. To vše se dělo za omamného zvukového doprovodu skladeb Petra Muka ve kvalitě midi, linoucího se ze dvou reproduktorů, nejspíš od domácí minivěže. Audiovizuální orgie občas přerušil sic monotónní, leč v podtextu rafinovaně dramatický hlas. Ten nás svou osvětou pro první třídy základní školy naprosto uzemnil. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že ve vesmíru jsou miliony a miliony a miliony hvězdiček. Svou odbornost korunoval na závěr přednesem zcela jisté vize konce světa: „Až inteligentní život vyčerpá všechny možnosti těl z masa a krve, začne splývat s různými složitými přístroji. Nastane čas k přemístění Nejprve mozky a poté již jen myšlenky se přestěhují do nových domovů z kovu a syntetických hmot. Po eonech let se konečně naučí vtělovat se navěky do mřížek fixovaného záření,“ oznámil hlas neochvějný fakt. To vše doprovázely anglické titulky, které byly však tak malé a probíhaly po plátně takovou rychlostí, že šanci pochopit naléhavost sdělení měli jen bystrozrací cizinci s diplomem z kurzu rychločtení.
Po hodině představení skončilo a my se slzou v oku opouštěli planetárium. Slzou uroněnou pro peníze, které za tento paskvil vyhodili.
