Poradenská firma – průtokový ohřívač mladých podnikavců

11. 7. 2005 | | Kariéra

Každoročně se řada studentů posledních ročníků VŠE rozhodne zkusit štěstí u některé z velkých poradenských firem. Nikdo už snad nečeká, že se z něj přes noc stane vyhledávaný auditor či daňový poradce, ale ne všichni vědí, o čem taková práce skutečně je.

Každoročně se řada studentů posledních ročníků VŠE rozhodne zkusit štěstí u některé z velkých poradenských firem. Nikdo už snad nečeká, že se z něj přes noc stane vyhledávaný auditor či daňový poradce, ale ne všichni vědí, o čem taková práce skutečně je.

Nedávno mne dost překvapilo, že někteří moji kamarádi začali pracovat v konzultantské firmě, přestože mám v živé pamětí jejich odpor k finančním analýzám, účetnictví, ale i paragrafům a dalším věcem, které náplní takové práce zkrátka jsou. Jak to, že se najednou rozhodli pro dráhu konzultanta?

Kvůli zajímavé práci? V prvním roce je zaměstnanec (asistent) nejnižším článkem hierarchie a je na něj přesouváno maximum práce, kterou lze udělat bez hlubších znalostí v oboru nebo kterou ostatní dělat nechtějí. Jakkoli pečlivě ji udělá, po kontrole prvním nadřízeným obdrží svůj výtvor zpět seškrtaný do úplně jiné podoby, třebaže se striktně držel mustru. Opraví a postoupí výše. Vyšší nadřízený znovu opraví, nezřídka do původní podoby. Tento systém práce založený na hledání chyb je sice velmi účinný, ale velmi náročný na svůj nejnižší článek co do množství práce, protože je to zpravidla on, kdo všechny opravy a změny zapracovává.

V začátcích je tak třeba překousnout nejen spoustu zbytečné a monotónní práce, ale i to, že ač máte například nepochybně lepší jazykové znalosti než váš nadřízený, zůstane v dopise chyba, protože „tahle formulace se používá už dlouho“.

Na druhou stranu se samozřejmě i asistent dostane k zajímavé a kreativní práci, která vyžaduje více než „copy-paste“. Kromě toho ve své práci používá cizí jazyky, zejména angličtinu, a jejich písemnou formu.

Kvůli pracovní atmosféře? Asistent není pánem svého času. Práci si nevybírá, je mu přidělována a většinou tak, že musí být hotova hned. Nepříjemné je, že se o takové nutnosti dozví zpravidla buď ve chvíli, kdy je už na odchodu nebo kdy před ním leží hromada jiné práce, která má být rovněž hotova „hned“. Permanentní stres je tak samozřejmostí, zejména když se každých pět minut chodí někdo ptát, kdy už to bude. Když pak do pozdního večera práci doděláváte, může se stát, že bude nejbližší týden ležet na stole nadřízeného a vše se pak bude opakovat.

Kvůli penězům? Přestože jsou pro absolventa bez další praxe nástupní mzdy určitě nadprůměrné, je třeba vzít v úvahu, že přesčasy, kterých není zrovna málo, nemusí být placené, a odměna za faktický jeden a půl úvazku není první rok nebo dva až tak skvělá. Pokud ale vydrží, výrazný meziroční nárůst může tento fakt změnit.

Kvůli pověsti a profesnímu růstu? V konzultatských firmách je téměř jistý každoroční hierarchický i finanční postup, nehledě na hezky se vyjímající řádek v životopise. Do vzdělávání zaměstnanců se investují nemalé částky, ale vše je třeba zvládat souběžně s plným pracovním nasazením. Školení bývají umísťována do atraktivních časů typu pondělí 7.00 nebo přes polední přestávku, přičemž účast je nepovinně povinná. Vše pak pokračuje řadou „domácích úkolů“, kterým je třeba věnovat minimálně dalších pár hodin týdně.

Kvůli lidem? Firemní politiky hlásají americký úsměv a přátelskost, ale jak to vypadá ve skutečnosti, je věc jiná. Vystřídá se zde mnoho lidí, vybírají se zejména mladí, aktivní a podnikaví, takže kolektiv bývá poměrně příjemný a fenomén tykání je v podstatě přirozený.

Průtokovost je dána zejména psychickou náročností a množstvím práce, proto i většina zaměstnanců považuje svou firmu za přechodnou záležitost a jen čekají, až dostanou lepší nabídku. Firma s tím samozřejmě počítá, a proto se i snaží z každého dostat maximum už na začátku.

Na závěr bych rád dodal, že krátkou zkušenost v poradenské společnosti mám, a to v zásadě pozitivní. Výše jsem shrnul dojmy více osob z různých konzultantských společností. Rozdíl mezi nimi v podstatě spočívá jen v pracovním prostředí a to zase závisí zejména na lidech. Ty ale každý pozná, teprve až s nimi bude chvíli pracovat

Mohlo by vás zajímat: