V Praze na Ovocném trhu se uskutečnil unikátní projekt Kavárna POTMĚ.
Návštěvníci si zde mohli představit život nevidomých lidí. Dobročinná
organizace Světluška kavárny zřídila i v dalších sedmi městech
republiky.
Akce proběhla od 5. do 18. června. Před kavárnou připomínající
hranatý stan postává několik pracovníků oblečených do triček
s nápisem „Otevřeno od nevidim do nevidim.“ U vchodu se pomalu
vytváří fronta. Pracovníci se domlouvají pomocí vysílaček a dávají
pozor na to, aby se nikdo neztratil. Před vstupem do kavárny na nás slečna
apeluje, abychom si vypnuli nejenom mobilní telefony, ale i schovali
svítící hodinky. Dříve než však návštěvníci vstoupí do kavárny,
prohlížejí pomůcky pro nevidomé vystavené spolu s brýlemi simulujícími
oční vady na plastovém stolku. Můžeme zde spatřit speciálně upravené
hodinky, metr, hru Člověče nezlob se či pomůcku na krájení zeleniny.
Dovnitř nás zavádí jeden z nevidomých kavárníků. Pokládám ruce na
ramena osobě přede mnou a za neustálého komentování našeho průvodce
vcházíme dovnitř. Cesta mi připadá neuvěřitelně komplikovaná. Vzhledem
k tomu, že se pro kavárníka jedná o přirozené prostředí, napadá mě,
jak se asi cítí, když ví, jak jsme bez zraku bezbranní. Vyzařuje z něho
však optimismus. Je to prý „práce jako každá jiná.“
Připadal jsem si ztracený na pár metrech
čtverečních
Obsluha nás několikrát nabádá, abychom nechodili nikam sami. Jeden
návštěvník se na chvíli pohne z místa, načež se ozve kavárníkův
hlas: „To mně prosím nedělejte, protože my nevíme, kde vy jste a vy
nevíte, kde vy jste, tedy kde my jsme.“ Připadá mi téměř
neuvěřitelné, že si přijdu ztracený na pár metrech čtverečních
v centru Prahy. Čas zde plyne pomalu. Všechny zvuky ze sousedních stolů se
zdají být hlasitější a zřetelnější, než v klasické kavárně.
Útratu uvnitř platíme žetony. První nápoj zde stojí 140 korun, další
čtyřicet. Po dopití čaje si mohu nechat černý hrníček, ve kterém jsem
nápoj dostal – na památku.
„Jestli se bude akce konat i příští rok podle něj záleží na
magistrátu,“ sděluje jeden z organizátorů akce. „Celá záležitost se
musí zařizovat téměř rok dopředu,“ dodává. Návštěvníci se venku
před kavárnou pomalu rozkoukávají a po vyzvednutí batohu se postupně
vydají domů.
ČTĚTE DÁLE:
