„Cože? Ty jedeš o prázdninách pracovat? Manuálně? Zadarmo?“
Přesně tak, a naprosto dobrovolně. Jsem totiž dobrovolník. Už třetí
léto za sebou jsem si jako hlavní program na prázdniny vybrala krátkodobou
formu volunteeringu, takzvaný workcamp. Poprvé Finsko, teď druhé léto
v řadě Francie.
Ten údiv okolí mě samotnou vedl k zamyšlení, proč to vlastně dělám.
Asi proto, že workcampy nejsou jenom o té práci, jak by si někdo mohl
myslet. Ne, vážně to není o tom, nechat se někde za nocleh trochu jídla
sedřít z kůže.
Je to celkem jednoduchá, zajímavá a taky celkem levná příležitost, jak
poznat lidi ze všech koutů světa. Na workcampech už jsem se potkala s lidmi
z Hong Kongu, Taiwanu, Koreje, Turecka, Finska, Španělska, Belgie, Maďarska
či Ruska a letos jsou bezesporu nejexotičtějšími účastníky Ami a Alun ze
Senegalu. Musím říct, že mi to hodně rozšířilo povědomí o jiných
kulturách, aniž bych musela šetřit desetitisíce na letenky.
Když začnu vyprávět příběhy z workcampů, většinou zděšení
vystřídá nadšení. A je jedno, jestli to jsou nostalgické příběhy
o nekonečném saunování ve Finsku nebo veselé historky o ruských
slečnách ve Francii, které na workcampu byly asi nějakým nedopatřením.
Workcamp člověka trochu vyvede z jeho komfortní zóny. A právě za ní
začíná prostor pro ty nejlepší zážitky.
Kromě všech exotických kultur, se kterými se člověk setká, pozná
i hostitelskou zemi mnohonásobně lépe než na normální dovolené. Dva
týdny na finském venkově pro mě byly jako z jiného světa. Stejně tak
tři týdny na tom francouzském. Teď, když jdeme po vesnici, všichni nás
nadšeně zdraví a mám pocit, že by pro nás udělali cokoliv. První večer
jsme tu byli slavnostně přivítání na radnici. Loni jsme figurovali
v regionálním plátku, předloni dokonce i v rádiu a televizi. No
řekněte, dostalo se vám někdy na dovolené takové publicity?
Jakou konkrétní práci na workcampu děláme, ve výsledku není tím
rozhodujícím faktorem, i když pocit z dobře odvedené (a oceněné) práce
je také k nezaplacení. Důležitější je, jak dobrá se sejde skupina, jak
spolu dokáže sdílet svou kulturu, trávit volný čas a celkově si ty
společné chvíle užít. Loučení totiž nejspíš i letos bude emotivní
chvíli plnou slz a slibů, že se určitě zase uvidíme.
ČTĚTE TAKÉ:
