Do tramvaje nastoupí dva muži – mladší a starší. Na první pohled vypadají jako otec a syn s adresou trvalého pobytu Praha, Hlavní nádraží. Vůně jejich měsíce nemytých a neupravovaných vlasů a nepraných oděvů prostupuje celou tramvají. Usadí se naproti sobě přes uličku a očima svlékají spoře oděnou blondýnku čekající na zastávce a nastavující svůdný dekolt letnímu odpolednímu slunci. „Brácho, puč mi zapalovač,” houkne syn na otce.
Do tramvaje nastoupí dva muži – mladší a starší. Na první pohled vypadají jako otec a syn s adresou trvalého pobytu Praha, Hlavní nádraží. Vůně jejich měsíce nemytých a neupravovaných vlasů a nepraných oděvů prostupuje celou tramvají. Usadí se naproti sobě přes uličku a očima svlékají spoře oděnou blondýnku čekající na zastávce a nastavující svůdný dekolt letnímu odpolednímu slunci. „Brácho, puč mi zapalovač,” houkne syn na otce. „Hele vole, přece nebudeš hulit v tramvaji.” „Říkám ti, puč mi ten zapalovač nebo ti dám přes hubu,” v tuto chvíli reaguje teď již ostřejším hlasem syn. Dělám, že si jich nijak obzvlášť nevšímám. Docela zajímavý způsob debaty, pomyslím si. „Přece nebudeš v tramvaji kouřit,” procedí otec skrz křivé zbytky zubů na synův požadavek. Jenže to už syn nevydrží, vystřelí ze sedačky a začne otce surově bít. Pěst sem, pěst tam, levý hák, pravý hák … tatíkovi vytryskne z nosu krev. To mladíka ani na chvilku neodradí a nepřestává do otce doslova řezat. To jsou dneska lidi, mihne mi hlavou a předstírám, že pozoruji dopravní zácpu za oknem. Mladík uchopí otcovu hlavu do rukou a kopne do ní kolenem. Otec se v několikavteřinovém bezvědomí sesune ze sedadla na zem. To už důchodce sedící hned za sedačkou otce nevydrží a po tom, co mladík omylem zavadí o jeho kabelu s nákupem, se ozve: „Člověče, to snad nemyslíte vážně. Jak se to chováte?” Důchodci se z nákupní tašky sype hrášek, který koupil se slevou v Delvitě. Mladíka jakoby bodnul kudlou. Pomalu se otočí a s vražedným výrazem rozzuřeného býka se přikloní k důchodci. Sundá mu opatrně z obličeje brýle, otevře okno a vystrčí brýle z okna. „Říkals něco?” Mně stoupá adrenalin v krvi a srdce pumpuje zlostí o sto šest. Mám zakročit? To už přece přehání! Zmlácený otec se mezitím zvedá ze země a utírá si krev kusem hadru, který svým tvarem nápadně připomíná ponožku. Většina cestujících se zatím přesunula do zadní části vozu. „Říkals něco, dědku?!” zařve syn výhružně ještě jednou. „Ne, ne,” zasípá důchodce a do očí se mu vnutí slzy. Připravuji si kapesní nožík pro případ, že bych musel zasáhnout a agresora zlikvidovat. Můj tatínek mi vždy říkal, abych byl tvrdý. Většina cestujících se dívá z okna a pozoruje opodál vyvěšenou novou reklamu na spodní prádlo. Syn se přikloní k důchodci a výhružně dodá: „Tak to jsem rád. Příště bys moh o ty svoje brixle přijít,” a brýle mu vrátí. Jestli tomu dědovi něco udělá, tak už to nevydržim a vrhnu se na něj, probíhá mi v tu ránu hlavou. Mezitím se tramvaj přiblíží k zastávce. Husinecká. Příští stanice Lipanská. „Ty vole, brácho, vystupujem.” Mladík popadne otce za bundu a vytáhne jej z tramvaje. Na podlaze je všude spousta krve. Opodál stojící slečně s mobilním telefonem se udělalo nevolno, a tak rovněž urychleně vystupuje. Dívám se na ni, jak nezvládá situaci a vyndavá z kabelky papírový pytlík. Jsem z celé události smutný a neustále si ji promítám před očima. Znovu a znovu. Z toho mě ovšem vytrhne myšlenka na dnešní oběd v mé oblíbené menze. K obědu bude dvojitý hamburger s trojitým kečupem. Okamžitě vystupuji z tramvaje a chvátám do školy, abych si spravil náladu…
