Jsi hrubá
jako severská tvář
neholená,
jsi něžná
jako pavučiny
na mých stěnách,…
Jsi hrubá
jako severská tvář
neholená,
jsi něžná
jako pavučiny
na mých stěnách,
voníš mi trávou
zahrado
nepěstěná,
jsi stejná, jako ty ostatní
a přece jiná…
Život sám
se rozkolísal
tam
kde jsem čekal konejšení
ano – ten život sám, který
už tu není.
Jsi klidná
hladina
vína,
jsi stejně přívětivá
jako rozfoukaná
kopretina,
jsi má hřejivá
kočka z klína,
jsi stejná, jako můj život před tebou
a přece jiná…
Žiju život sám
na housle, na piáno,
kolísám
učím se rytmus i
sonátu pro pěsti
učím se život sám,
znovu
ale pořád podle not
na štěstí.
