Počet příspěvků: 0
Rawen • 6. března 2004
Bronzové okraje ne z fotky ale z hlavy beru to dávno – zapomenuté, samet tvých chodidel vůně všech možných svádidel,… Bronzové okraje ne z fotky ale z hlavy beru to dávno – zapomenuté, samet tvých chodidel vůně všech možných svádidel, intervaly nádechy, výdechy povzdechy a vzdechy z bolesti, rozkoše, lítosti hrané i nehrané vzdechy něžností. Pomačkaná bez vrásek v bílém župánku hladíš našeho...
Rawen • 21. února 2004
Jsi hrubá jako severská tvář neholená, jsi něžná jako pavučiny na mých stěnách,… Jsi hrubá jako severská tvář neholená, jsi něžná jako pavučiny na mých stěnách, voníš mi trávou zahrado nepěstěná, jsi stejná, jako ty ostatní a přece jiná… Život sám se rozkolísal tam kde jsem čekal konejšení ano – ten život sám, který už tu...
Rawen • 14. února 2004
Přijímám tekutinu a v mých rukách dřevěných, v mých… V ústech chuť pampelišek rozkousaných vychladlé zašedlé slzy ve tvých dlaních a pachy toho období k uzoufání… Přijímám tekutinu a v mých rukách dřevěných, v mých… V ústech chuť pampelišek rozkousaných vychladlé zašedlé slzy ve tvých dlaních a pachy toho období k uzoufání… Už nemám sílu, ruku k dílu a zatím… Kdesi v dáli dohrává klavír hold mému zmaru kdo mohl...
Rawen • 7. února 2004
jsi váha voníš staromile a slaměnky vysušené zdrcené leží v šátku jsi váha voníš staromile a slaměnky vysušené zdrcené leží v šátku jsi slova zpíváš s Karlem Krylem rukou hravě necháš jiskry zmatku poletovat jsi ústa chutnáš nahodile a do neděle ještě troška usmolená z pátku jsi dlaně z nemetaných dílen táhne anděl v cizím těle zmrzlou karimatku a potom jen touha poránu chuť udolaných...
Rawen • 31. ledna 2004
Bylo mi celkem normálně. Normálně bylo i světu kolem, tedy alespoň mi tak připadal, všichni si drželi své vnitřky a vystimulovaní pochodovali za méně či více důležitými věcmi. Scházela jsem městem dolů za jednou z těch absolutně nedůležitých. Slunce mi svítilo z boku, vítr mi nevyčesával vlasy, nebylo mi ani zima, ani teplo, nekouřila jsem, neznámé obličeje… Prostě normálka....
Rawen • 5. října 2003
A kolem nás jenom tma. Všichni zamotaní v pavučinách svých snů, kdo se zmítal nejvíc, nemůže se hnout. Křečovité pózy, jak jsme ztratili sílu bojovat se silnými vlákny očekávání, tajných tužeb, soukromých rájů. Něktěří už přes silnou vrstvu ani nevidí kolem, oddaně stočenív kozelci tiše polykají slzy a přijímají to, čemu se tak dlouho bezúspěšně bránili. A...
Rawen • 21. září 2003
Byl jednou jeden člověk. Možná to byl blázen, co já vím, třeba už jen to, že psal svůj život do řádků, jako by to byla básnička… (forma, forma, forma) Byl jednou jeden člověk. Možná to byl blázen, co já vím, třeba už jen to, že psal svůj život do řádků, jako by to byla básnička… (forma, forma,...
Rawen • 14. září 2003
Když máte sedět tři hodiny sám v opuštěném autobuse a nechce se vám moc spát, třebaže je tma, zkuste jen tak sedět a nechat všechno volně plynout. Na Žižkově vypnuli proud, jedeme kolem, ta neplánovaná večeře u svíček. Přemýšlejte si. Máte? Jenom tak si sedíte a přemýšlíte. Nasadíte si sluchátka a jedete dopředu. Kolem se míhají obrovské stíny, takovou Prahu už...
Rawen • 7. září 2003
Je tma a já nevím kudy kam. Jsem sám a je to všechno takové nepoznané jiné. Je tma a já nevím kudy kam. Jsem sám a je to všechno takové nepoznané jiné. Jsem sám bez světel tvé přítomnosti. Nikdo mi nesvítí na cestu životem. Jsem sám pohozený kůl za plotem. A když mi pak svítí světlo ze strany z tunelu, tak automaticky…
Rawen • 1. srpna 2003
V zářijovém odpoledni, procházeli se spolu jedním z těch vyjímečných dnů, kdy není ani jeden z nich obtěžkán povinnostmi. Odhodili své starosti za hlavu (na později, do zásoby) a vydali se dýchat čerstvý vzduch. Vyšli ze stereotypu přímo na malé náměstíčko (v takových chvílích jsou i ty nejzákladnější věci tak vzácné a tak zvláštně jiné a nové), dýchali spolu rozkvetlou lípu a nechali...
