Večer s rádiem plným studentského nadšení

O Radiu Akropolis informoval již před rokem Studentský list v krátkém článku. Tentokrát jsme se chtěli na tuto studentskou stanici podívat trochu zblízka. Do prostor rádia se nedostanete přes stejnojmenný žižkovský klub, ale přes obytný dům. Musíte vystoupat do „jedenapůltého“ patra. Toto nestandardní označení vysvětluje místo, kde opustíte schodiště – nečeká vás obvyklý domovní prostor, nýbrž střecha.

O Radiu Akropolis informoval již před rokem Studentský list v krátkém článku. Tentokrát jsme se chtěli na tuto studentskou stanici podívat trochu zblízka.

Do prostor rádia se nedostanete přes stejnojmenný žižkovský klub, ale přes obytný dům. Musíte vystoupat do „jedenapůltého“ patra. Toto nestandardní označení vysvětluje místo, kde opustíte schodiště – nečeká vás obvyklý domovní prostor, nýbrž střecha. Pádu z výšky se ale bát nemusíte a pokud dorazíte za světla, není přechod po kovovém mostku nijak nebezpečný. Za tmy pak sice hrozí zakopnutí o tři nepravidelné schody, stačí si ale ve dne zapamatovat jejich rozmístění a při zpáteční cestě úraz nehrozí. Když překonáte tuto drobnou překážku, čeká vás jen několik kroků dolů po točitém schodišti a již vás vítá otevřenými dveřmi Radio Akropolis.

Poté, co jsem si v poměrně prostorné hale odložil, odložila mě také má milá průvodkyně Kateřina Křenová – za necelou hodinku ji totiž čekal pořad Akademický sklep, za který podle vlastních slov zodpovídá „tělem i duší, prostě vším“. Proto se nekonala prohlídka studia, ale předhodila mě šéfredaktorovi publicistiky Jakubu Boučkovi. Je to pohodář, uvítal mě s nohou položenou na stole. Ostatně já také nepřišel v obleku s kravatou. Z míry ho ale vyvedla hned jedna z mých prvních otázek – v kolika lidech začínalo v roce 1992 tehdejší Radio Strahov vysílat? Sice už tu několik let pracuje, ale úplné začátky prý nepamatuje.

Volba miss v rozhlase

Dále jsem již nové informace sotva stačil zaznamenávat. Po skončení dlouholeté spolupráce s ČVUT je v současnosti klíčovým partnerem rádia Palác Akropolis. Stanici se podařilo najít i novou oporu na akademické půdě – Českou zemědělskou univerzitu (ČZU). Ve spolupráci s ní pak rádio připravuje 11. května přenos z Miss Agro. Obraz z této akce bohužel přenášet nebude. Proto pánové, sledujte stránky Rádia Akropolis, kde najdete i přesný čas začátku akce.

Finance získává rádio nejen z cizích zdrojů. Samo je schopno vydělat si zhruba 250 tisíc ročně, a to přesto, že podle Jakuba Boučka nechce vysílání zahltit reklamami. Dodržuje se úzus maximálně jednoho padesátivteřinového spotu za půl hodiny. Sotva stačím vyseknout poklonu za postoj, který v médiích není častý, už jsou tu další zajímavé informace.

Radio Akropolis zatím vysílá jen přes internet, což s sebou samozřejmě nese značná omezení. Proto se snaží zvýšit okruh posluchačů ze současných jednoho až dvou set (v jeden okamžik). Začátkem května tak rádio budete moci díky spolupráci s UPC poslouchat přes kabel. Zásadní obrat by však znamenalo získání vysílací frekvence v pásmu VKV. O tu však usiluje i dalších deset subjektů. Z těch nejznámějších Jakub Bouček jmenuje Proglas či Limonádový Joe. Radio Akropolis zatím odevzdalo projekt.

Nechte si zahrát podle své noty

O programu vysílání poskytují dost informací webové stránky rádia. Od loňského podzimu na nich funguje i virtuální jukebox. Pokud neběží jiný program, hraje se takto dle přání posluchačů od půlnoci do dvanácti hodin. Po poledni běží některé reprízy a odpoledne často již ve 14 hodin začíná živé vysílání. Rozšiřující se programová paleta Radia Akropolis vede také k přijímání nových spolupracovníků, zejména do publicistických pořadů – celkový počet se blíží osmdesáti.

Než příprava pořadu Akademický sklep dostoupila vrcholu, pokračoval můj rozhovor s Jakubem Boučkem. Opustili jsme jeho malou kancelář, kterou sdílí se šéfredaktorem Pavlem Zelinkou. Ocitli jsme se tak zpět ve vstupní hale, která spojuje všechny místnosti. Když se chystá nějaký pořad, je zde docela rušno. Lze tu však nalézt i klid při posezení na pohovce třeba právě s hosty následujícího vysílání. My jsme však pokračovali a prohlédli si menší „záložní“ studio, kde se předtáčejí některé programy, a úzkou pracovní místnost. Celkově má rádio velmi slušné zázemí. Poslední místnost – vysílací studio – však přece jen vzbuzuje asi největší zvědavost.

Kdo se potí v Akademickém sklepě

Do studia jsem vstoupil v devět večer, právě když bylo vše připraveno k začátku Akademického sklepa. Stolek, tři mikrofony, jeden host, dva moderátoři a DJ čekající už jen na „červenou“. Právě tady se občas potí pod palbou otázek i zástupci Studentského listu. Tentokrát do horkého křesla usedla Nina Ruppert – Němka studující v Praze na FSV. Kateřina s kolegou Vráťou s hostem komunikovali anglicky, dlouho se jim dařilo dobře. Mě osobně například překvapilo, že Nina zatím neochutnala pivo… V závěru moderátorské dvojici sice trochu docházely dotazy, ale s malou dopomocí od DJova pultíku dospěla „akademická půlhodinka“ k zdárnému konci. Navíc je třeba poznamenat, že redaktor Vráťa je právě jedním ze zmiňovaných nováčků. Podtrženo sečteno: kdo měl možnost pořad slyšet, určitě se nenudil.

I moje návštěva se pomalu chýlila ke konci. Mimoděk mi v mysli vytanula jedna rada z desatera, které jsem zahlédl ve studiu: „I pokud máš hosta, ze kterého ‚jsi opravdu odvařenej‘, koukej se na hodiny, jak dlouho už s ním kecáš. Vstupy delší než osm minut většinou odvaří posluchače.“ Myslím, že limit jsem už maličko přetáhnul, a tak jsem se rozloučil a vydal se (přece jen ještě s doprovodem) na cestu zpět, která se naštěstí obešla bez incidentu. Na úplný závěr však ještě jednu praktickou radu z Radia Akropolis: ‚Připadá ti, že jsi teď ve vysílání opravdu vtipný? Dej písničku!‘ Dávám tedy tu písničku…