Nejeden student VŠE se během studia setkal s problémem nedostatku kreditových poukázek a mnozí z nás se pravděpodobně nečekaně ocitli v situaci, kdy museli tento systém vysvětlovat kamarádům a známým z jiných univerzit. Tento unikátní systém Vysoké školy ekonomické, kde student za zapsané kredity „platí“ kreditovými poukázkami, může vypadat jako perfektní motivační faktor pro mladé ekonomy. Pravdou však je, že se s ním pojí řada komplikací, a dokonce mírných kontroverzí, které z poukázek mohou udělat danajský dar.
Na začátku studia je každému studentovi bakalářského programu přiděleno 216 poukázek, přičemž k úspěšnému absolutoriu potřebuje získat 180 kreditů. U studentů magisterských oborů je to pak 144 poukázek, z nichž musí splnit 120 kreditů. Studenti bakalářských oborů mají tedy 36 a studenti magisterských oborů 24 rezervních poukázek. Zdánlivě to vypadá jako dostatečná rezerva, avšak po dlouhou dobu své existence naráží tento systém na situace, které zpochybňují jeho plnou funkčnost. Otázkou zůstává, zda tato rezerva skutečně stačí. A co může člověk dělat, když mu poukázky dojdou?
Na rozdíl od poukázek do luxusní restaurace nebo na wellness pobyt nelze kreditové poukázky dokupovat. Existuje však možnost si je doplnit podáním žádosti o jejich navýšení prostřednictvím studijního oddělení. O přidělení následně rozhoduje děkan podle vlastního uvážení. Doplňování poukázek tedy možné je, ale není garantováno a nemá jasně stanovená plošná pravidla.
Oproti systémům jiných pražských univerzit, kde student po neúspěšném vyčerpání zkušebních pokusů obvykle hned ví, že jeho studium bude v daném semestru ukončeno, si na VŠE student problém nedostatku kreditových poukázek „hrne“ před sebou po celou dobu studia. Opačným pólem tohoto problému jsou studenti, kteří se kvůli nedostatku kreditových poukázek rozhodnou tuto instituci opustit, přestože mají stále šanci školu dostudovat. Musíme si však zároveň položit otázku, zda by tito studenti byli skutečně motivovaní školu dokončit, kdyby na škole fungoval jiný systém.
Kromě standardního přidělování kreditů se na VŠE objevují a objevovaly i neobvyklé alternativy. Výše bylo v článku zmíněno, že poukázky není možné dokupovat, avšak nebylo tomu tak úplně vždy. V minulém desetiletí fungoval například na Národohospodářské fakultě poněkud kontroverzní systém „přenechání kreditových poukázek“. Student, kterému kreditové poukázky zbyly, je mohl přenechat studentovi, kterému poukázky chyběly. Můžeme si představit, že tento mechanismus mohl otevírat prostor pro neformální dohody mezi studenty, které lze vnímat jako problematické. Vzhledem ke kontroverzím byl tento systém ukončen. Naposledy ho zažili studenti, kteří nastoupili před akademickým rokem 2014/2015.
Stačí jeden florbal, jeden fotbal a jeden basketbal a můžete si zapsat tříkreditový předmět. Tento systém na páté fakultě funguje doteď.
Tento systém není jedinou raritou, co se týče přidělování poukázek na Národohospodářské fakultě. Student může poukázky navíc získat i například absolvováním kurzu tělesné výchovy. Za absolvování takového kurzu student získá jednu kreditovou poukázku. Stačí jeden florbal, jeden fotbal a jeden basketbal a můžete si zapsat tříkreditový předmět. Tento systém na páté fakultě funguje dodnes.
Dalším mírně rozporuplným rozhodnutím vedení školy v oblasti kreditových poukázek byla iniciativa jejich přidělování na studium jazyků v rámci potenciálního projektu pro talentovanou mládež. Tato informace byla minulý rok rozeslána zejména mezi tzv. Aktivní studenty VŠE, což je seskupení studentů, kteří organizují některé z aktivit univerzity. Patří mezi ně členové akademického senátu, předsedové studentských spolků a další. Myšlenka vybírat studenty, kteří si zaslouží studovat jazyky navíc, je poněkud podivná; všichni studenti by měli mít možnost, pokud mají zájem, studovat cizí jazyk navíc. Momentálně k projektu nejsou žádné nové informace a je možné, že se od něj upustilo.
Paradoxně například na Fakultě mezinárodních vztahů (FMV) není možné zapsat si nové jazyky v rámci povinně volitelných předmětů. Studenti se tak ze strachu z nedostatku poukázek mohou rozhodnout další jazyk nezapisovat.
V magisterském studiu, kde je studium o rok kratší než na bakaláři, je rezerva o 12 kreditů menší. Stává se, že studenti, kteří chtějí během studia vyjet do zahraničí, musí strategizovat. Může se stát, že namísto Erasmu, na který by rádi vyjeli, si vzhledem k nedostatku kreditů zvolí stáž, při které je obvykle vyžadován menší počet kreditů než na Erasmu. Na některých fakultách se kreditová tíseň promítá i do nemožnosti studovat nové jazyky. Paradoxně například na Fakultě mezinárodních vztahů (FMV) není možné zapsat si nové jazyky v rámci povinně volitelných předmětů. Studenti se tak ze strachu z nedostatku poukázek mohou rozhodnout další jazyk nezapisovat.
Myšlenka systému kreditových poukázek není sama o sobě špatná. Motivuje studenty k přípravě na zkoušky a k nezanedbávání studijních povinností v průběhu studia. Avšak tento systém nebere v potaz studenty, kteří by si chtěli zapsat předmět navíc, který je zajímá, ale neudělají tak ze strachu z nedostatku kreditů. Zároveň problémy posouvá do dalších semestrů, aniž by měl student v daném semestru jasnou představu o své situaci. Celý koncept může být pro studenty demotivující, jelikož v nich podněcuje způsob uvažování zaměřený primárně na cíl projít a neztratit poukázky, spíše než se opravdu něco naučit.
Možná je čas se přinejmenším pozastavit nad jeho fungováním a zvážit potenciální úpravu. Konformita s ostatními univerzitami nemusí značit kvalitu, avšak jsou kreditové poukázky opravdu známkou inovace?
Mnohým může tento systém bezesporu vyhovovat, ze školních chodeb je ovšem častěji slyšet kritika či lhostejnost než nadšení. Možná je čas se přinejmenším pozastavit nad jeho fungováním a zvážit potenciální úpravu. Konformita s ostatními univerzitami nemusí značit kvalitu, avšak jsou kreditové poukázky opravdu známkou inovace?
Foto: Martin Weinpold, archiv iListu
