Tata Bojs, Vypsaná fixa, OOMPH! a Trans-Global Underground – to jsou hlavní hvězdy prvního dne Pražského Majálesu. Nejen oni oslavili svátek práce hudební dřinou na holešovickém výstavišti.
Tata Bojs, Vypsaná fixa, OOMPH! a Trans-Global Underground – to jsou hlavní hvězdy prvního dne Pražského Majálesu. Nejen oni oslavili svátek práce hudební dřinou na holešovickém výstavišti.
Kdo přijel tramvají k pražskému holešovickému výstavišti, zřejmě se nevyhnul pochybám, jestli náhodou není na nesprávném místě. Žádné davy fanynek, koncentrace mladých lidí na tak krásné odpoledne celkem běžná. Nad branou výstaviště transparenty lákající na všelijaké výstavy, nikde v okolí ani stopa po hráškově zeleném plakátu letošního Pražského Majálesu. Hlavní brány na výstaviště otevřené a prostranství za nimi prázdné, jen veliká fronta na lístky na Křižíkovu fontánu.
S těmi, kdo přišli od hlavní brány, si organizátoři tak trochu zahráli na šipkovanou, směr „zábava“ byl tu a tam označen „á-čtyřkou“ se směrovkou. Dobrou indícií byl také zvýšený výskyt plastových kelímků a sem tam se trousící odpadlíci. O to bombastičtěji se člověku jevilo místo činu, když se před ním z ničeho nic hlasitě vylouplo, a navíc zrovna gradujícím vystoupením Tata Bojs. Ti před 
dvěma týdny pokřtili v Paláci Akropolis svou novou desku Kluci kde ste? a jejich vystoupení na Majálesu bylo zdařilou reprízou žižkovské pařby. Milan Cais opět za bubny předváděl těžko uvěřitelné kreace a Mardoša vyzval svou baskytaru k divokému tanci. „Tatáči“ teď mají i nové, zatím jen napůl fungující stránky, ovšem v nazelenalém (snad jarně-majálesovém?) designu nového alba.
Byla by ale škoda neprozkoumat všechny tři slibované scény. Na „Stage Two“ hlouběji v útrobách výstaviště se kolem osmé rozjel konzert Vypsané fixy a slunce zapadlo nad skutečně rozjásaným davem. Do varu ho dostal přesvědčivý punkově popový projev frontmana Fixy Michala Maredy, který si nechává říkat Márdi.
Cestu k hlavnímu pódiu osvětlovalo silné světlo umístěné u torza vypuštěného bazénu. Ačkoli se generátor vážně snažil a hlasitě předl, zářící bod nedokázal osvětlit temné dolíky a cesta se změnila na tápání ve tmě. Ani praskání prázdných kelímků pod nohama nebylo zárukou toho, 
že jste stále ještě na cestě; kelímky totiž byly úplně všude. Tahle trochu strašidelná cesta byla tím správným úvodem k našlápnutému vystoupení německé hardrockové hvězdy OOMPH!, která na hlavním pódiu střídala v porovnání s ní beránčí Tata Bojs. O zpěv a řev se staral frontman Dero ve svěrací kazajce, sekundovali kytaristé v kněžských rouchách – vlevo šel strach z holohlavého Fluxe, vpravo se drsně se tvářil Crap, který prý vystudoval ekonomii. Show to byla morbidní a strhující natolik, že se jí nechal strhnout samotný Dero. Při jedné ze závěrečných písní si krátce zaplaval nad hlavami svých fanoušků. Uvolnil se mi při tom mikroport, píseň dokončil na pódiu s technikem v zádech.
Mezitím si své vystoupení chystala avizovaná největší hvězda prvomájového večera, britská formace Trans-Global Underground. Hudba z úplně jiného šálku, 
laskavá, etnická, ale neméně „energeticky vydatná“. Arabskou, indickou a karibskou hudbu míchají TGU s elektronickými tanečními rytmy už od roku 1991, na pódiu z nich vyzařuje velký klid a jistota svou věcí. I fotografové v mezeře mezi pódiem a diváky co chvíli přestali fotit a pohupovali se v bocích. Správná pecka na závěr.
Ale co to, šapitó ještě nespí? Mihla jsem se tam již odpoledne při vystoupení skupiny Tleskač a už tehdy mě zarazila omamná vůně trávy – ovšem v tomto případě zcela legální; živý, později už spíše polomrtvý zelený koberec se v obrovském stanu dusil v potu hudebních fanoušků a vytvářel velmi zvláštní atmosféru. Tleskače v komorním prostředí vystřídali The Prostitues a hráli ještě kolem jedenácté, kdy už se většina fanoušků trousila domů. Podle programu pak měl ještě vystoupit Volant, ale ty už jsem neviděla. On totiž na místě nebylo kde nahlédnout do programu. A tak se lidé kolem šapitó vydávali do boje s přecpanými tramvajemi. Na odchodu se s nimi loučila přízračná rezavá brána.
