Kvůli hlučnému studentskému životu se Martin dostal do sporu s vedoucí
koleje Blanice. Aby zajistil opozičním-pařícím studentům větší
pravomoci, přihlásil se do voleb do kolení rady a uspěl. Krátce po zvolení
však dostal výpověď z koleje na základě nepodepsané stížnosti.
Kvůli hlučnému studentskému životu se Martin dostal do
sporu s vedoucí koleje Blanice. Aby zajistil opozičním-pařícím studentům
větší pravomoci, přihlásil se do voleb do kolení rady a uspěl. Krátce po
zvolení však dostal výpověď z koleje na základě nepodepsané
stížnosti.
Kdo strávil alespoň týden na koleji, ví, jak studentský život vypadá.
Postrádáte klid, občas se nevyspíte. Často posloucháte zpěv, rány a
cinkot lahví, protože se za dveřmi koná takzvaná chodbovice. Studenta
Martina večerní alkoholové radovánky stály místo na koleji. Střet
s vedoucí koleje Blanice, který vyvolala jeho nadměrná hlučnost,
vyvrcholil po jeho zvolení do kolejní rady s programem, který si za cíl
kladl omezit požadavky řídících orgánů a podpořit zábavu na kolejích.
Anonymní udání pak vedlo k jeho odchodu z Blanice.
„Chlastal, dělal bordel a budil ostatní ze spaní. Ale přece jen
o něco víc než ostatní, proto měl několikrát potíže s vedoucí koleje
a kolejní radou,“ stálo v nepodepsaném mailu, který přišel v prosinci
na adresu redakce Studentského listu. S těmito slovy souhlasí člen kolejní
rady (KR) Blanice Michal Svoboda, dotázaní studenti i sám Martin. Ten
říká, že se chodbovic účastnil jednou až dvakrát týdně, a uznává,
že si je užíval.
Zábava pro Martina skončila, když se dostal do střetu s vedoucí koleje
Radmilou Kopáčkovou. Ta několikrát bez ohlášení vstoupila do jejich
pokoje, na což podle Martina neměla právo. Proto jí to vytýkal. Po jedné
návštěvě dostali on i jeho spolubydlící za nepovlečenou matraci kolejní
důtku, tedy první a poslední varování před vyhazovem z koleje.
Volby a následný vyhazov
Po této události prý Martin s chodbovicemi skončil. Rozhodl se
zúčastnit voleb do KR, které se konaly 12. listopadu 2008. Uspěl. Jedna
z položek jeho programu zněla: „Omezit pravomoci kolejní rady a vedoucí
koleje.“ Tvrdil, že chce na Blanici zajistit spravedlnost a vytvořit
přirozenou opozici proti vedení koleje. „Přijde mi, že si paní
Kopáčková může dělat, co chce,“ vysvětloval svůj požadavek. Kromě
toho prosazoval například zlepšení komunikace mezi studenty a kolejní
radou, snížení sazby za přespávání návštěv, zřízení automatů na
jídlo a alkoholické nápoje. Přestože mu hlasy na zvolení stačily, našli
se i kritici jeho návrhů: „Kolejní rada bez pravomocí je zbytečná a
tento člověk do ní jednoznačně nepatří,“ objevilo se v komentářích
na webových stránkách Blanice.
Nedlouho po zvolení přinesla vedoucí koleje Martinovi výpověď. Musel
kolej opustit, protože údajně bezdůvodně vystříkal hasičskou pěnu. Tato
informace se ke Kopáčkové dostala prostřednictvím anonymního dopisu,
jemuž uvěřila. Přestože se pravý viník později sám přiznal, Martin se
rozhodl z koleje odejít. Došel k závěru, že bude lepší, když se on a
vedoucí koleje nebudou setkávat. „Pro Blanici toho dělá dost, ale my jsme
si nesedli,“ neupírá Martin zásluhy Kopáčkové na koleji.
Nepřestěhoval se na Jarov I. E, jak rozhodla KR, která jeho případ
projednávala, ale na Otavu, tedy pod Karlovu univerzitu. Protože zatím
studuje na Jižním Městě, nechtěl dojíždět za výukou z jiné části
Prahy. Na nové koleji nemá s vedením žádný problém a, jak tvrdí,
bujarý studentský život značně omezil.
„Myslím, že jsem měl s okolními pokoji velmi dobrý vztah. Ano,
dělali jsme hluk, ale stejně tak ho dělali i jiní. Nic jsme nezničili, ani
nerozbili,“ obhajuje se Martin a dodává, že mu prý nikdo osobně nedal
najevo, že by ho svými výstřelky rušil.
