S vysokou nezaměstnaností se Evropská unie potýká jen dočasně, je to
součást kocoviny, kterou trh nyní zažívá. Vyřešit ji pomůže hlavně
hospodářské oživení a slabá porodnost, věří ekonom Pavel Kaczor, který
přednáší na Vysoké škole ekonomické a působí jako ředitel Úřadu
práce v Táboře.
„Doplácíme tak na moderní představu, že každý musí vystudovat,
zatímco učební obory a řemesla jsou vnímány jako něco podřadného,“
uvádí v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Vysokou nezaměstnaností trpí v Evropě hlavně Řecko a
Španělsko. Ukazují nám, co čeká v dalších letech i jiné
země EU?
To si nemyslím. Věřím tomu, že ostatní země se z jejich příkladu
dostatečně poučí. S tím ostatně dle mého názoru souvisí i současná
nezvykle dlouhá recese. Vnímám ji jako jakési střízlivění států, firem
i občanů z představ, že žít na dluh je normální. Najednou jsou
všichni opatrnější, a to je dobře, zodpovědněji se rozhodují, a proto
ekonomiky „startují“ pomaleji.
Takže nehrozí, že by se vysoká nezaměstnanost stala něčím,
s čím se Evropa musí naučit žít?
Určitě se nedomnívám, že by se relativně vysoká míra nezaměstnanosti
v Evropské unii stala do budoucna chronickou, a to minimálně ze dvou
důvodů. Současná ekonomická recese není dlouhodobě přirozeným stavem
trhu a s očekávaným ekonomickým oživením lze očekávat i snižování
míry nezaměstnanosti.
Jaký je ten druhý důvod?
Díky dlouhodobě nízké porodnosti v Evropě i Česku můžeme brzy
čekat poměrně výrazný pokles počtu obyvatelstva v produktivním věku.
Lidí na trhu práce tedy bude významně ubývat, zatímco poptávka po
výrobcích a službách se ve vyspělých ekonomikách dlouhodobě zvyšuje.
Pokud budou z trhu práce odcházet populačně silné ročníky, tak se
přirozeně zvýší celkový zájem trhu i o dnes poněkud problematické
skupiny uchazečů o zaměstnání – ať už jsou to mladí, lidé nad
padesát let, ale třeba i maminky po rodičovské dovolené.
Existují tedy data, že bude k dispozici více míst?
Podle projekce Českého statistického úřadu u nás do roku
2050 poklesne počet obyvatelstva v produktivním věku o bezmála dva
miliony osob, což je více než čtvrtina současného objemu. Pokud jde o EU,
tak tam již v roce 2005 Evropská komise predikovala podobné trendy –
konkrétně pokles počtu obyvatel EU v produktivním věku o zhruba
20 milionů osob do roku 2030.
Místa jsou, chybí odborníci
Projevila se na vysokém počtu nezaměstnaných nějak
i skutečnost, že část mladých lidí studuje
„neperspektivní“ obory?
Nakousla jste docela ožehavý problém, který s aktuální vysokou
nezaměstnaností souvisí. Řada škol masově učí obory, které trh práce
příliš, v horším případě vůbec, nevyžaduje, a naopak. Spousta firem
dnes neúspěšně poptává například obráběče, frézaře, nástrojaře
nebo obsluhu CNC strojů (počítačem řízených obráběcích strojů –
pozn. redakce). Doplácíme tak na „moderní“ představu, že každý musí
vystudovat, zatímco učební obory a řemesla jsou vnímány jako něco
podřadného – a to je chyba.
Můžete to vysvětlit podrobněji?
Bez dostatku vyučených pracovníků nemůže být dostatek práce ani pro
ty studované. Řadu služeb poptávají firmy, které ke svému fungování
potřebují zaměstnance jiných kvalifikací. Současný stav není ani tak
o nedostatku práce jako takové, jako spíše o asymetrii. Zkuste se podívat
třeba do registru zelených a modrých karet na portálu ministerstva práce a
sociálních věcí, kam spadají pouze některá dlouhodobě neobsazená volná
pracovní místa na českém trhu. Je to výmluvný důkaz toho, že ani
relativně velké množství nezaměstnaných nedokáže uspokojit řadu
specifických požadavků firem.
Velkým problémem Evropské unie je v současné době
i nezaměstnanost lidí do 25 let, která v EU v dubnu činila
23,5 procenta. Bude se podle vás prohlubovat?
Jsem optimista a nemyslím si to. Samozřejmě to bude hodně záležet i na
tom, jak rychle a jak výrazně se bude schopen vzdělávací systém
přizpůsobit reálným potřebám ekonomiky. Není tajemstvím, že valná
část mladých lidí bez práce je důkazem nedostatečné vazby mezi
potřebami trhu práce a nabídkou vzdělávacích programů škol.
V čem třeba?
Vezměme si to na příkladu ruštiny. Po roce 1989 byla z českých škol
takřka vymýcena, ale řada firem dnes proniká na východní trhy a odborné
pracovníky ovládající ruštinu potřebují. Škol, které na to reagují, je
ale minimum a většina z nich učí stále to, co jim umožňuje jejich
stávající pedagogický sbor. Důležité je tedy to, jak se podaří
některé dobré náměty a nápady přenést do reálné praxe.
Již dlouho se mluví o tom, že se musí změnit vzdělávací systém –
co do počtu míst na jednotlivých oborech. Podobné snahy ale končí patem.
Je to přirozené, protože každá instituce se z podstaty brání
výraznějším změnám. To jsme ale opět u toho, jestli má zvítězit
zájem ekonomiky a milionů absolventů škol v EU, anebo zájem škol a jejich
zaměstnanců. Vlastně s tím hodně souvisí i často diskutovaná otázka
školného na vysokých školách.
Zastáváte tedy názor, že pokud by posluchač za studium platil,
více by se toho naučil?
Platící zákazník se zodpovědněji rozhoduje, komu dá své peníze.
Není pochyb o tom, že by se v takovém případě potenciální studenti
daleko více zajímali o perspektivu svého pracovního uplatnění, než jak
je tomu doposud. Řada studentů toto dnes, bohužel, příliš neřeší.
V lepším případě vycházejí pouze z informací od samotné školy, aniž
by je zajímal názor nějaké nezávislé instituce – třeba úřadu práce.
Kromě toho je nezaměstnanost vždy úzce navázána na štědrost sociálního
systému. Samotného mě třeba překvapilo, jak pozitivně se v zaměstnanosti
mladých lidí promítlo zpřísnění podmínek pro výplatu podpory
v nezaměstnanosti čerstvým absolventům škol.
Máte k tomu nějaká čísla?
Třeba v roce 1999, kdy měli nárok na podporu všichni absolventi, byl
jejich podíl v evidenci Úřadu práce v Táboře zhruba 33 procent –
každý třetí člověk bez práce byl absolvent. Poté, co byl zrušen
plošný nárok absolventů na podporu v nezaměstnanosti, se situace velmi
výrazně zlepšila a teď činí jejich podíl méně než 10 procent,
ačkoliv je kondice regionálního trhu práce podstatně horší.
Psáno pro Aktuálně.cz.
Foto: Archiv P. Kaczora
ČTĚTE TAKÉ:
