Psychiatr Karel Nešpor, jedna ze špiček české adiktologie, působí v současné době jako emeritní primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Známý je mimo jiné tím, že propaguje smích jako léčebnou metodu. Je autorem mnoha knih nejen o závislostech a smíchu, ale také o józe, stresu nebo sebeovládání. Všechny smíchy a úsměvy, které vymyslel, pak zájemcům předvádí na svém kanále na Youtube.
Jak poznáme, že se občasná sklenička alkoholu zvrtla v závislost?
Závislost je v mezinárodní klasifikaci nemocí přesně definována. Existuje šest znaků, podle kterých se dá závislost poznat, ale ten nejdůležitější je zhoršené sebeovládání. Takový člověk si danou látku bere i v situacích, kdy původně nechtěl, či v množství větším, než měl původně v úmyslu. Řekněme, že jde pouze na skleničku a z té skleničky je potom tah. Nebo že je odhodlán dát si maximálně jednoho jointa, pak se k tomu přidá něco dalšího a zmaštěný skončí na psychiatrii. Týká se to mimochodem i nemocí jako je třeba patologické hráčství nebo další.
S jakými lidmi se nejčastěji při léčbě závislostí setkáváte?
Nejčastěji jsou to číšníci a servírky. Důvod je jasný. Neskutečně snadná dostupnost. V kombinaci s prací v noci a stresem je to vražedná kombinace. Obecně řečeno právě zaměstnání, kde je snadná dostupnost návykových látek, je zde vysoká míra stresu a kultura pracoviště je pití nakloněna, jsou v tomto nejnebezpečnější.
Jsou mezi vašimi pacienty i vysocí manažeři?
Určitě. A platí pro ně to, co už bylo řečeno. Stává se to hodně třeba v branži reklamy. Lidí z této branže jsme léčili více než vrcholových manažerů. Samozřejmě jsou i takoví, kteří si dokážou zorganizovat svůj čas, cítí zodpovědnost a netolerují u druhých pití alkoholu, a ti jsou poměrně v bezpečí
Setkáváte se se závislostí u vysokoškoláků?
Samozřejmě, že ano. Ta míra stresu se netýká pouze zmíněných oborů, týká se do jisté míry vlastně každého. Žádné zaměstnání není předurčeno k tomu, aby si ten, kdo ho vykonává, vytvořil závislost.
Alkohol ani v malém množství neprospívá
Může být někdo náchylnější ke vzniku závislosti než ostatní?
Mezi lidmi jsou velké individuální rozdíly. Máte třeba člověka, který pochází z rodiny, kde se vyskytuje závislost. Takový člověk by měl abstinovat už preventivně, i když s tím sám nemá problémy. A když pak nastoupí na pracoviště, kde je kultura hodně konzumní a hodně se tam pije, tak že stačí málo a tento problém se u něj rozvine. Na druhé straně jsou lidé, kteří jsou psychicky odolnější a umí se s tím vyrovnat. Zjistilo se taky, a to je zajímavé, že vyšší konzumace alkoholu se objevuje u žen, které vykonávají takzvaná mužská zaměstnání.
Proč tomu tak je?
Pokud se žena, která je biologicky zranitelnější a méně odolná ve vztahu k alkoholu, chce přizpůsobit pijáckému tempu svých spolupracovníků, dostane se do nesnází dřív než oni. U žen se závislost obecně vytvoří rychleji a po menších dávkách.
Dá se závislosti nějak předcházet?
Kromě toho, co už jsem zmínil, je dobrou prevencí správná organizace práce, najít si práci, kde stresu není příliš, kde se nepije, pití se netoleruje a kde alkohol není dostupný. Uvedl bych to na příkladu jednoho mého přítele, který se několikrát pokoušel abstinovat, a přitom dělal barmana. Při třetím nebo čtvrtém pokusu o abstinenci zjistil, že to prostě nejde, a změnil zaměstnání. Teď je z něj lešenář a nevydělá si sice tolik, ale má zase menší výdaje, takže je na tom finančně lépe.
Jaké závislosti v Česku převládají?
Bude to určitě závislost na tabáku. Hned za ní pak zmiňovaný alkohol.
Jak jsme na tom v porovnání s okolními státy?
Katastrofálně.
Pokračování rozhovoru naleznete v následujících dnech na webu iListu.
