Boj jachtařů z VŠE v Marseille – den první

1. 10. 2009 | Nikola Guryča | Nezařazené

Tým jachtařů reprezentuje VŠE na závodu Student Yachting Wolrd Cup
v Marseille. Uspějí v konkurenci deseti týmů z univerzit z celého
světa? Sledujte zde během následujících deseti dnů zprávy o tom, jak
si vedou.

Odjíždíme v 18:30 se zpožděním pouze půl hodiny. Neuvěřitelné, ale
všichni mají všechno. VW Caddy 6 osob, Pegueot 307 2 osoby.
Předpokládaná cesta 13 hodin, 2 hodiny jako rezerva. Výsledek byl nakonec
15. Stavěli jsme snad na všech benzínkách, protože baterie vysílaček
brzy vypověděly služby. Holky musely čůrat a ne vždy se podařilo trefit
ten správný sjezd. Jízda se pak odehrávala hlavně v mlze, pokud
nepršelo…

Těsně před příjezdem do Marseille se nám podařilo zjistit, že rozdíl
mezi auty na dálnici je 60 km. Za odměnu nás navigátor v opožděném
autě poslal místo do přístavu na náhodné místo na mapě v Marseille.
Uprostřed ničeho v opuštěné čtvrti jsme po náročném parkingu
pochopili, že jsme opravdu úplně mimo. Kdybychom jen tušili, že toto je
začátek naší celodenní projížďky městem..

V přístavu jsme zjistili, že naše domluvená loď zde ještě není.
Osoba, která s námi vše ohledně závodu zařizovala byla zaskočena, že ji
vůbec voláme, a žádné informace neměla. Tak jsme našli hlavního šéfa
závodu, ani ten však překvapivě nevěděl, kde loď máme a kdy přijede.
Nakonec nám ale bylo řečeno, že kvůli větru steně žádná loď trénovat
nesmí. Cesta do hotelu ale trvá jen 9 minut, a protože odpovědná osoba tam
ještě chvíli bude, vydali jsme se na cestu. Po 40 minutách v útrobách
Marseille, v pro nás naprosto neorganizované až zběsilé dopravě, jsme
stylem brzda spojka plyn bzda plyn brzda plyn dorazili do hotelu. Ubytování
proběhlo v pořádku, bohužel ani persóna odpovědná za ubytování
nevěděla nic o ničem. Úroveň angličtiny byla také dost pochybná. Ale
„I dont know“ mu šlo na jedničku, a tak možná proto to permanentně
opakoval. Anglicky se tady nedá ani objednat jídlo u Mcdonalda.

Po vybalení a odpočinku jsme se vrátili do přístavu 40 minutovou brzda
plyn brzda jízdou. Ku překvapení jsme zjistili, že šéf Rafael zde není.
Byli tu ovšem jeho pobočníci odpovědní za lodě. Na loď jsme nesměli,
ještě tu nebyl člověk odpovědný za charter. Nakonec se nám ale podařilo
získat přístup na naši loď a mohli jsme tak nalepit nálepky sponzorů.
Nemohli jsme se ale ubránit pocitu, že jsme tu za východní přicmrdávače,
kteří rozhodně nejsou tak důležití jako ostatní týmy. Mezitím, co jsme
bojovali ve větru s nálepkami, Švýcaři vypluli na vodu trénovat. Po
dotazu na Američany jsme zjistili, že dnes netrénují, protože mají
odpočinek, ale žádný zákaz o příliš silném větru nedostali.

Kluci jeli koupit další potřebné vybavení na loď a my jsme čekali na
místě, dokud nás mytí sousední lodě hadicí nevyhnalo na břeh. Po sváče
u Meca, stejně špinavého jako zbytek města, jsme se ještě doinformovali,
jestli nás opravdu v 7 dnes vyzvednou na pokoji pro úvodní zahajovací
večer. Tomáš přišel po chvíli s informací, že se musíme spojit
s nějakým dalším týmem na našem hotelu, aby nás vzal na místo. Tohle
už na mě bylo trochu moc, tak pohunek „šéf přes lodě“ dostal slovně
co proto.

V 19:00 nás nakonec opravdu vyzvedla Sofie. Nebýt Markéty, která se
courala, by zapomněla na druhý tým ze dvou – Welšany, který měla
vyzvednout s námi a kteří bydlí naproti nám přes metr širokou chodbu.
Tady je to normálka. Autobusem opět do centra, pak 10 minut pěšky a byli
jsme na místě.

Jídlo do plastových talířů s četnými prohlubněmi, které byly
bezezbytku využity a tak také koláč dostal svou porci těstovin
s omáčkou, která se nevešla do vedlejší „kóje“. Jogurt s řepou,
bagetou a zbytkem jídla pro nás později naštěstí neznamenal vážnější
problémy. Po jídle k nám přišel hlavní šéf Rafael a konečně se
omluvil za dnešní „mess“. Alespoň že tak, snad se to již nebude
opakovat. Bylo vidět, že ho to mrzí a taky, že z dalších problémů
s námi má respekt, tak doufejme, že bude již všechno v pořádku.

V informační zprávě o časovém plánu závodu, jsme jaké dostali
jednotlivý popis týmů z hlediska jejich výkonnosti. Byli jsme označeni za
outsidery, což mnohé z nás značně rozčílilo a dostalo do bojového
rozpoležení. Snad nám to vydrží!

Všichni jsme strašně unavení, protože se po náročné cestě málokdo
vyspal, tak dnes jdeme všichni brzy do postele! Mějte se!

Mohlo by tě zajímat:

• Do sesterstva vezmeme i chlapce, ale poslední slovo má vždy žena. Je to příprava na klasický život, říká Ilona Syrová, předsedkyně Alfa Fí 
• Týdenní přehled akcí: zadebatujte si s Respektem nebo běžte na hokej!
• Vývoj areálu ekonomky: přes vinice a plynárnu k moderní univerzitě 21. století