Čajové potrubí v menze vede do Prahy z Moskvy
NezařazenéZáhadné čajové potrubí linoucí se po stěnách menzy Italská upoutalo pozornost (nejen) redakce Studentského listu již mnohokrát. Původ tekutiny exotického vzhledu a zatuchlého zápachu tímto potrubím přitékající zaujal našeho kolegu Ilju Útku natolik, že se rozhodl s nasazením vlastního života tajemství tohoto životabudiče vypátrat.
Záhadné čajové potrubí linoucí se po stěnách menzy Italská upoutalo pozornost (nejen) redakce Studentského listu již mnohokrát. Původ tekutiny exotického vzhledu a zatuchlého zápachu tímto potrubím přitékající zaujal našeho kolegu Ilju Útku natolik, že se rozhodl s nasazením vlastního života tajemství tohoto životabudiče vypátrat. Zde tedy předkládáme šokující výsledky jeho investigativního šetření.
Čajové potrubí se začalo budovat roku 1969 za drastické neúrody brambor a chmele, způsobené depresí těchto plodin z příjezdu sovětských vojsk. Studenti, kteří tím přišli o populární sezónní brigády, se rozhodli takto vzniklý volný čas vyplnit pouličními demonstracemi. Škola tak musela čelit vážnému problému. Tento oříšek pomohla rozlousknout až vysoká cena čaje na světových trzích. Jediný levný čaj se totiž pěstoval v okolí Moskvy. Škola se tedy rozhodla o výstavbě čajovodu, čímž zabila tři mouchy jednou ranou. Studenti zapojení do stavby byli opět plni nadšení a přestali demonstrovat, menza měla vyhlídku kvalitního moku ze zahraničí a pochroumané sovětsko-české přátelství se rovněž znovu upevnilo.
Čajovod Přátelství, jak byl roku 1971 slavnostně pojmenován, byl sestavován převážně ze starších nevyužitých lešenářských trubek. Tím se mělo dosáhnout patřičného zabarvení nápoje při cestě do Prahy. Průhledné plastové potrubí na stěnách v menze mělo pouze demonstrovat kvalitu importované tekutiny. Tento efekt je však podle řady studentů sporný.
Samotná příprava čaje v okolí Moskvy probíhá v několika obrovských samovarech. Obyvatelé pěstitelské oblasti tyto nádoby využívají zároveň jako nástroj celkové očisty. Hromadné koupání se sice koná jen jednou za čtrnáct dní, o to intenzivněji však tato procedura ovlivňuje typické aroma výsledného produktu. Ušní maz, špinavý pot a nadrolená kůže se tak stávají nenahraditelnou ingrediencí odlišující náš školní čaj od všech ostatních. Samotný čaj jako takový po všech předchozích procedurách přestává být dominantním prvkem přípravy a někdy je dokonce zcela vynechán, aniž by si toho kdokoliv všiml.
Historie čajovodu rovněž přináší řadu zajímavých poznatků. V zimě roku 1975 došlo na sovětské straně k zamrznutí samovarů a dodávka čaje tak byla na několik dnů přerušena. Strávníci menzy zvyklí na každodenní dávku železa ze zarezlého potrubí tehdy s abstinenčními příznaky začali olizovat pražská zábradlí a řada z nich k nim také přimrzla. Výsledkem je dnešní politická scéna rekrutovaná často právě z těchto absolventů VŠE. Jejich nemožné vyjadřování není způsobené debilitou, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale právě navždy poškozeným jazykem.
Další katastrofa přišla v roce 1986, kdy se na čajovod napojili zbídačelí obyvatelé obce Černobyl v naději na lepší zítřky. Celá obec ale během několika hodin po požití vyhynula a oblast je dodnes silně radioaktivní. Celá tragédie se ovšem z politických důvodů připisuje na vrub zcela jiné a podružné události. Černobylské pití čaje se tak stalo mnohem katastrofálnějším, než bylo pití čaje Bostonské. O tom však historici neměli donedávna ani tušení.
V listopadu 89, kdy v oblasti našich samovarů shořela veškerá zásoba čaje, začali tamní zemědělci nahrazovat tekutinu všudypřítomnou vodkou. Povzbuzené studentstvo VŠE tehdy jako první vyšlo do ulic vyzbrojené pádnými hesly a odhodlanou náladou. Tedy i „Sametovou revoluci“ má na svědomí čajovod Přátelství.
A jak je to s více než 30 let starým potrubím dnes? Podle výzkumu hygienické stanice bylo až v těchto dnech zveřejněno, že potrubím vlastně nikdy žádný čaj netekl. Plodina, ze které se nápoj připravuje, totiž není čajovník, jak se v Rusku celá léta mylně domnívali, ale vzácná mutace gumovníku a krmné kukuřice. Přesto vedení školy nehodlá v žádném případě provoz „čajovodu“ zastavit. Výzkumy totiž jasně hovoří i o tom, že manažeři, kteří pili čaj v Italské, jsou až třikrát výkonnější a odolnější než běžný management a téměř vůbec nepodléhají žádným chorobám. Dlouhodobým pitím „utrejchu“ jim rovněž naprosto zgumovatěl trávící trakt, takže i jejich žaludky jsou díky sovětsko-české družbě naprosto otrlé.