Za svůj život jsem byl již nespočetněkrát v Chorvatsku a už jsem si řekl, že letos zkusím něco jiného. Chtěl jsem se podívat někam, kam normálně lidi nejezdí. A zažít větší dobrodružství, než se válet na pláži pod slunečníkem. Předchozí díl cestopisu čtěte zde.
Další kemp, kde jsme se přesouvali, byl ještě výše v horách, přímo na planině u salaší. Poblíž cesty se proháněli býci a krávy, často byli jen pár metrů od nás, ale byli zvyklí na lidi. I když měli mladé, nechovali se agresivně. Vyfotil jsem tak pár krásných fotek asi metr od nich. Ten den jsme stoupali na horu nad planinou. Postupovali jsme však po pěšinkách, které vedly přímo přes strmé úpatí. Často nebylo příjemné postupovat po úzké cestě a pod sebou vidět prudký kopec dolů. Kdybychom z té pěšiny uklouzli, pravděpodobně bychom se rozkutáleli a už se nezastavili.
Ničím nerušená hvězdná obloha
Spousta z nás ten výšlap proto vzdala už v polovině trasy. Nakonec jsme šplhali po kamenech nahoru jako po nějaké mírnější stěně. Škoda jen, že tam nebyly ani řetězy připevněné na skalách, jak je to jinde – inu, Černá Hora. Na vrcholu byl opět nádherný výhled. Po návratu do kempu jsme byli celkem strhaní, byl to však poslední den v horách. Využili jsme večer tak, že jsme se dívali na noční oblohu. Byla nádherná. Tolik hvězd lze dnes vidět jen v oblastech, které jsou málo osídlené a je tam tak minimum rušivého světla z lidských sídlišť.
Následující den jsme vyjeli z hor a zamířili k moři. Na chvíli jsme se zastavili u Skadarského jezera, které leží na hranicích Černé Hory s Albánií. Vyjeli jsme si na loď po jezeře. Byl to úžasný relax. Sedět na přídi lodi, rozhlížet se po obzoru, popíjet víno, povídat si a poslouchat příjemnou hudbu.
Nakonec jsme zastavili a mírně opojeni alkoholem jsme skákali z lodi do vody. Vzpomínám si, jak jsem se tak s několika holkami chytl za ruce a skočili jsme ze čtyř. Teď si říkám – div, že jsme se nesrazili na hladině. Když jsme se rozjeli dál, požádal jsem kapitána a zkoušel si loď kormidlovat. Šlo mi to, ale trochu těžko – loď vždy mírně zatáčela doprava a pak zase doleva. Nevím, jestli to bylo mou nezkušeností nebo alkoholem v krvi.
Matematika je problémem i tady
Navečer jsme dorazili do kempu u moře. Hned potom, co jsme postavili stan, šli jsme k vodě. Já sám jsem nebyl u moře dva roky, a proto jsem si plavání užíval. Večer jsme si sedli do krásné hospůdky s výhledem na moře. Ovšem v momentě útraty jsme zažili takovou trochu komickou situaci. Organizátor nám dříve říkal, že Černohorci špatně počítají, proto se může stát, že nám vystaví větší účet. Prý se nás ale nesnaží podvést, jen jsou horší v matematice.
V oné restauraci u moře nám přinesl ke stolku takový zmatený číšník účet na osmdesát devět eur. Jednotlivé položky byly doslova naškrábány cyrilikou, takže ani já se znalostí azbuky jsem si příliš nepomohl. Nakonec jsme spočítali, že jsme utratili dohromady asi dvacet pět eur. Číšníkovi jsme to vysvětlili anglicky, řekli jsme mu to pomalu česky za pomocí jídelního lístku a on se na chvíli zamyslel. Potom přisvědčil: „dobro“. Zaplatili jsme naši skutečnou částku a vše bylo v pořádku, nicméně způsob počítání útraty v Černé Hoře mě vždy doháněl k šílenství. Za pomocí jídelního lístku jsme museli počítat, co kolik kdo utratil a navzájem dávat dohromady celkovou sumu. Často to ale bylo zábavné se takto dohadovat.
Foto: autor
ČTĚTE TAKÉ:
- Černá Hora divoká a neprobádaná – část 1
- Tip na výlet? Víkend vo Vysokých Tatrách
- Cesta k Balatonu: Tisíc kilometrú na šlapacích kárách a nocleh s divočáky
