Mám ráda přírodu a přála bych si, aby tu byla i pro další generace. Chci se chovat ekologicky a ohleduplně. Nechodím sice na žádné demonstrace a protesty, tu a tam obléknu něco koženého a občas vyplivnu žvýkačku do trávy. Rozhodla jsem se ale třídit odpadky.
Mám ráda přírodu a přála bych si, aby tu byla i pro další generace. Chci se chovat ekologicky a ohleduplně. Nechodím sice na žádné demonstrace a protesty, tu a tam obléknu něco koženého a občas vyplivnu žvýkačku do trávy. Rozhodla jsem se ale třídit odpadky. Díky zvýšenému počtu barevných kontejnerů se třídění odpadu stalo na sídlištích poměrně snadným. Problém nastane, když si chci „zatřídit“ například v budově VŠE.
Oceňuji myšlenku ekologického koutku. Je vystaven pěkně na očích, ukazuje, že ekonomové myslí i na ochranu životního prostředí. Jenže ekonomové šetří zároveň čas. Kolik z nás schraňuje papír, plast či sklo, aby o přestávce seběhl do vyhrazené kóje a třídil? K tomu se musí stihnout přesunout do jiné učebny, vystát frontu na toaletu, občerstvit se, doklepat se k referentce či zkopírovat přednášky. Suma sumárum, je to vlastně nemožné. Myslím si proto, že menší trojdílné koše, umístěné v jednotlivých patrech, by lépe sloužily svému účelu. Potom bychom pro ekologii mohli skutečně něco dělat a ne si na ni jen tak hrát.
