Obchod v Evropské unii (EU) je z větší části závislý na dovozu přírodních zdrojů a materiálů. EU tak musí z důvodu stále rostoucí světové poptávky čelit riziku jejich nedostupnosti. Problémem se stal i současný řetězec vstup-výroba-spotřeba-zánik, který neřeší opětovné využití odpadů. Východiska by tak mohla nabídnout cirkulární ekonomika.
Přírodní zdroje jsou na světě rozmístěny nerovnoměrně a jejich dostupnost je omezená. To se promítá v proměnlivosti cen, které mohou vyvolat, a dost často i vyvolávají, negativní dopad na závislá odvětví. Následek nestabilních cen se pak promítá do ekonomiky, kterou zbržďuje. Dalším často zmiňovaným problémem je samotné nakládání se získanými zdroji. Současná ekonomika životního prostředí pracuje na takzvané lineární bázi, která zjednodušeně představuje řetězec vstup-výroba-spotřeba-zánik a nezabývá se efektivním odpadovým hospodářstvím.
Jako inovativní řešení se nabízí dnes již jasněji definovaná oběhová, nebo-li cirkulární ekonomika. Ta pracuje na podobné bázi jako ekosystémy, které fungují na dokonalých a funkčních cyklech organických živin. Základním principem je omezení vzniku odpadů, a to díky využívání surovin i z již použitých produktů, které mohou dále tvořit novou hodnotu. Tyto suroviny se nazývají druhotné a Evropská komise začleňuje jejich využití mezi své hlavní cíle.
Využívání zdrojů se musí snížit
Unie si je ale vědoma všech rizik spojených s narušením životního prostředí a snaží se o dlouhodobá řešení vedoucí k udržitelnosti. S dnešním i budoucím pokrokem hospodářství nestačí pouhé zvyšování efektivity využívání zdrojů, ale je potřeba při rostoucí produkci využití zdrojů přímo snižovat. Cíl dlouhodobé udržitelnosti je zakotven ve vizi, která představuje „spokojený život v ekologických mezích naší planety“ a má být naplněna do roku 2050.
Jako příklad lze uvést mobilní telefony. Pokud by se daly lépe rozebírat a do sběru se dostalo devadesát pět procent všech telefonů, ušetřila by se při výrobě na nákladech na materiál více než miliarda eur. U lehkých užitkových vozů, které se v dnešní době již do procesu recyklace téměř běžně dostávají, se může na materiálových vstupech ušetřit až šest a půl miliard eur ročně (tedy přibližně patnáct procent nákladů na materiál) a sto čtyřicet milionů eur na nákladech na energie. Emisní skleníkové plyny by pak mohly klesnout o sedm milion tun. Podle vyjádření Evropské komise umožní cirkulární ekonomika čisté úspory ve výši 600 miliard eur ročně. Zároveň je možné snížit celkové roční emise skleníkových plynů až o čtyři procenta.
