Je 14. února 2007, 5.30 ráno a já vstávám neobvykle brzy, abych stihla dojet i přes nástrahy MHD v Praze včas na smluvené interview s Ing. Miroslavem Ševčíkem, CSc. I přesto, že jsem se na rozhovor pečlivě připravila, můj diktafon mě nečekaně zradil. Naštěstí jsem na to přišla ještě ve vrátnici Staré budovy na Žižkově. Díky ochotě šikovného vrátného, který mi diktafon během chvilky zprovoznil, jsem nakonec mohla uskutečnit plánovaný rozhovor na téma „Den v kůži Miroslava Ševčíka“.
Je 14. února 2007, 5.30 ráno a já vstávám neobvykle brzy, abych stihla dojet i přes nástrahy MHD v Praze včas na smluvené interview s Ing. Miroslavem Ševčíkem, CSc. I přesto, že jsem se na rozhovor pečlivě připravila, můj diktafon mě nečekaně zradil. Naštěstí jsem na to přišla ještě ve vrátnici Staré budovy na Žižkově. Díky ochotě šikovného vrátného, který mi diktafon během chvilky zprovoznil, jsem nakonec mohla uskutečnit plánovaný rozhovor na téma „Den v kůži Miroslava Ševčíka“.
Zrušení ekonomie na VŠE je lapsus
Rozhozená z nečekané situace vstupuji do jeho kabinetu v Nové budově. Po uvítání, už o něco klidnější, pokládám první otázku a na úvod se dozvídám, že pracovní den pro jednoho z mediálně nejznámějších ekonomů v ČR začíná velmi brzy. „Vstávám již mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní, abych si mohl přečíst odborné texty a zhruba kolem půl sedmé vyrážím na VŠE nebo do své kanceláře v centru Prahy,“ zahajuje náš rozhovor.
S tím souvisejí i konzultační hodiny, které jsou obvykle vypsány ještě před vyučováním, aby mohl během dne stihnout veškeré své pracovní povinnosti. Zmínku o brzkých konzultacích lze nalézt i na Borci, kde nepodepsaný autor píše: „Nevýhodou je zápis zápočtů do indexu od 7 do 7.30 ráno, sice asi v pěti termínech, ale v tenhle čas je to nenormální!“ Komu ale tento čas nevyhovuje, tak má možnost využití individuálních konzultací.
Podle školního rozvrhu v letním semestru 2006/2007 přednáší Ševčík jen hospodářskou politiku. „Dříve jsem učil i makroekonomii,“ říká sentimentálně a dále pokračuje: „některé fakulty ale výuku ekonomie omezily nebo zrušily, což považuji za naprostý „lapsus“ na Vysoké škole ekonomické.“
Aktivními přednáškami proti stereotypu
Během svých přednášek si tento známý pedagog udržuje pozornost přítomných studentů tím, že mezi nimi neustále chodí a aktivně je zapojuje do výkladu různými dotazy, přičemž trpělivě čeká na jejich odpověď. Ti, kterým ústní projev před ostatními činí potíže, si proto schválně sedají do prostředních částí řad, aby se k nim mikrofon nedostal.
„Kam zase zmizel?“ ozývá se se smíchem často ze studentských řad. Občas se některým posluchačům ztrácí z dohledu, ale jeho hlas vycházející z reproduktoru neomylně prozrazuje, že místnost neopustil. Touto svou speciální metodou výuky odráží stereotyp, který tak často provází přednášky některých jiných přednášejících.
Přednáškami a zkoušením studentů ale jeho aktivity na VŠE zdaleka nekončí. Předsedá Akademickému senátu Národohospodářské fakulty, jehož činnost i organizačně zabezpečuje. Součástí Národohospodářské fakulty je také Znalecký ústav. „Momentálně zpracováváme jeden velký znalecký posudek pro Ministerstvo financí České republiky a zrovna dnes budeme probírat podmínky dodání tohoto posudku.“ doplňuje Ševčík.
Pracuji i o víkendu
Pokud Ševčík nemá povinnosti na akademické půdě VŠE, je ve své soukromé kanceláři. „Ve Spálené ulici píšu odborné články a věnuji se dalším činnostem, které spočívají ve vedení několika firem a společně se svými kolegy zde zpracováváme různé koncepční materiály.“ uzavírá s tím, že není vůbec výjimečné, když pracuje čtrnáct hodin denně a někdy dodělává práci i o víkendu.
Tak co myslíte? Vydržel by někdo z nás studentů v kůži Miroslava Ševčíka alespoň jeden pracovní den? Asi bychom se měli začít o naše vyučující více zajímat. Pak by se třeba ty brzké konzultační hodiny mohly zdát více odůvodněné.
