Je poledne a na chodbách naší školy se mezi mladými hlavami občas mihne i hlava šedivá. Nejsou to ovšem učitelé, jsou to studenti. Samozřejmě žádní repetenti, ale vesměs lidé s vysokoškolským vzděláním, které lákalo opět zasednout do školních lavic. Nechodí sem z donucení, ale z vlastní vůle. Chtějí prožít podzim života aktivně a VŠE jim dala příležitost. Je to Univerzita třetího věku.
Je poledne a na chodbách naší školy se mezi mladými hlavami občas mihne i hlava šedivá. Nejsou to ovšem učitelé, jsou to studenti. Samozřejmě žádní repetenti, ale vesměs lidé s vysokoškolským vzděláním, které lákalo opět zasednout do školních lavic. Nechodí sem z donucení, ale z vlastní vůle. Chtějí prožít podzim života aktivně a VŠE jim dala příležitost. Je to Univerzita třetího věku.
O tuto formu vzdělání je velký zájem, dokonce se kapacita kurzů musela zvětšovat. Žádné zkoušky se nedělají, ale díky zápalu studentů by určitě vše dopadlo na výbornou. Výuka je slavnostně zakončena v některé školní aule. Kurzy jsou určené i pro lidi nad padesát let, kteří ještě pracují. Ti jsou však jen výjimkou. Výuka slouží spíše pro naplnění představy aktivního života pro dříve narozené občany.
Senioři s chutí po poznání
Měli jsme možnost prožít jednu vyučovací hodinu na Univerzitě třetího věku s paní Ivanou Svobodovou. Na všech školách málokdy ovzduší ovládne aktivní nálada. Většinou si myslíme, že člověk ve škole jen marní svůj čas. Kdo by čekal, že věk posílí tento předsudek, je na omylu. Senioři naopak neúnavně pracují. Na vyučujícího se valí nepřetržitý proud otázek, permanentně se několik rukou hlásí. Nikdo z „bělovlasých“ studentů se nebojí zeptat, což je dáno také věkovým rozdílem.
Když učitel, kterého ve filmu Marečku podejte mi pero ztvárnil Josef Abrhám, přišel poprvé do třídy večerní školy, byl zaskočen. Nečekal, že by se studenti, kteří byli starší než on, mohli dostavit v takovém množství. Paní Svobodové to její studenti ulehčili. Nestaví se k výuce ze svého „moudřejšího“ pohledu na svět, ale čelem přistupují k čemukoliv novému, co je může obohatit.
Nový pohled na svět
Práce se staršími studenty je obtížnější. Znalost internetu je mezi mladými lidmi běžná, ale jen málokdo ze seniorů se s moderní výpočetní technikou setkal. Ivana Svobodová proto ke studentům přistupuje „mateřským“ způsobem. Takový způsob výuky je radost poslouchat a každý určitě lituje, že vyučovací hodina trvá jen devadesát minut.
Služby internetu, jak se doslovně jeden kurz jmenuje, musí své posluchače ohromit. Za doby jejich mládí a aktivního života nebylo běžné, aby si člověk z tepla domova vybral, zamluvil či dokonce zaplatil divadelní hru. K výběru představení také přispívá on-line audio a video ukázky z inscenace.
Domácí úkoly jsou radost
Senioři poctivě vypracovávají i své domácí úkoly, i když problém je nevybavenost jejich domácností počítači. Snad by vláda měla zvážit nový projekt Internet do domova důchodců. Stáří by bylo zajisté veselejší a jednodušší. Pro staré lidi může internet znamenat obohacení a ulehčení života. Náročné vyřizování úředních i jiných záležitostí mohou dnes senioři z Univerzity třetího věku zastat pouhým kliknutím myší.
Studenti-senioři by své kolegy z běžného studia mohli hravě trumfovat. Z jejich způsobu studia a dobrovolného plnění úkolů by si mohli vzít příklad všichni mladí studenti naší školy.
