Hlavní energetickou hrozbou pro Evropskou unii nejsou Rusové, ale její
nevýkonnost, myslí si zvláštní velvyslanec České republiky pro
energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Ten na VŠE vystoupil v rámci
přednášky pořádané Národohospodářskou fakultou.
Unie podle něj dělá nelogické, nákladné a neúčinné věci. Ve
srovnání s rychle rostoucími ekonomikami pak ztrácí akceschopnost. Za
hlavní problém EU Bartuška považuje „brutální neefektivitu“ a zvyk
nedělat nic jiného, než o věcech hovořit. „Víte, my jsme moc hezký
kontinent a příjemně se tu žije, ale velmi často jen žvaníme,“
kritizuje odborník.
„Jestli chcete vidět dlouhodobé vize, navštivte Katar, Singapur nebo
koneckonců Čínu,“ zdůrazňuje velvyslanec. Evropští politici se podle
něj zvládají dohodnout pouze na sdílené nezodpovědnosti.
Západ se musí přizpůsobit
Pokud ještě někdo věří, že tento svět vede západ, měl by se
podívat na ropný a plynový byznys, pokračuje Bartuška a vypráví o své
zkušenosti z Turkmenistánu. Zde zažil viceprezidenta americké skupiny
Chevron, který již čtvrtý den čekal na přijetí hlavou státu.
„Pochybuju, že by ve Washingtonu kvůli komukoliv vydržel déle než
patnáct minut, ale tam prostě seděl, než si pan prezident najde čas.
A podobně se západní podniky musí chovat v Nigérii nebo Angole, jinak
mají smůlu,“ uvádí diplomat.
Demokratické principy, které jsou vlastní Evropě a USA a které
donedávna západní politici „vnucovali“ i zbytku světa, byly podle něj
nahrazené jiným konkurenceschopným modelem. Říkejme mu třeba čínský
nebo ruský. „Tento systém kombinuje výraznou ekonomickou svobodu a omezená
politická práva se silnou rolí státu a obrovskou schopností plánovat.
A upřímně řečeno, pro většinu světa je mnohem zajímavější než ten
náš evropský,“ tvrdí Bartuška.
Jako příklad selhání západní demokracie uvádí středoasijské státy,
s nimiž se Evropa od devadesátých let snaží dohodnout na plynovodu pod
Kaspickým mořem. V nejužším místě je třeba dostavět zhruba padesát
kilometrů potrubí, aby bylo propojení hotové. „Dvacet let o tom ale
kážeme a nikdy se nic nestalo. Vedla se spousta summitů, debat, jezdili tam
prezidenti Evropské komise,“ vyjmenovává diplomat a hned doplňuje, jak
vypadá, pokud se přejde od slov k činům. V roce 2007 Čína podepsala
s uvedenými státy dohodu, že postaví z Turkmenistánu plynovod. „Sedm
tisíc kilometrů, přes pouště, hory, řeky, prostě dost „hostinný“
terén. Hotový byl za dva roky,“ snaží se velvyslanec vypíchnout
skutečnost, že země, které surovinami disponují, si nevybírají partnery
podle míry svobody, která v jejich státech panuje, ale podle toho, zda je
spolupráce vůbec realizovatelná.
Zvládne se Evropa uskrovnit?
Kromě problémů Evropské unie (ta se podle něj začne energetice
pořádně věnovat teprve poté, co vyřeší současnou „drobnůstku“
s eurem) se Bartuška zaměřil také na ropu a zemní plyn obecně.
K zásadním změnám v těžbě, spotřebě a cenách podle něj došlo
například proto, že ještě před třiceti lety využívala dostupné
suroviny pouze miliarda lidí. Za posledních pětadvacet let ale přibyly
další tři miliardy zákazníků, kteří aspirují na západní životní
standard.
Vzhledem k tomu, že neobnovitelné zdroje bude využívat stále větší
část světa, čeká nás otázka, kde tyto suroviny vzít. „Když vám
někdo říká, že svět v následujících dvaceti letech nepotřebuje
vlastně nic moc, pouze zdvojnásobit množství, které nyní vytěžíme,
neznamená to nic jiného, než že musíme najít devět nových Saúdských
Arábií nebo Ruských federací. Přeju hodně štěstí,“ komentuje
Bartuška.
Pro Evropu podle něj očekávaný vývoj znamená, že se bude muset
zásadně uskrovnit. „Přičemž nemyslím to, že začneme recyklovat odpad,
dáme si úsporné žárovky a budeme do práce jednou za rok jezdit na kole,
ale zkrácení našich energetických potřeb třeba o devadesát procent,“
nastiňuje velvyslanec.
Další možnosti vylučuje. Otevřenou válku o suroviny starý kontinent
není schopen vést, státní podporou obnovitelných zdrojů podle něj
dochází k deformaci trhu a pokusy šetřit energii vyznívají zatím
naprázdno. „V posledních čtyřech letech Čína zapojuje tepelnou
elektrárnu o výkonů tisíc megawattů každých šest dní,“ uzavírá
odborník s tím, že kompletní omezení emisí oxidu uhličitého, kterého
EU za přibližně 25 miliard eur v loňském roce dosáhla, nahradila Čína
během čtrnácti dnů.
