Exkluzivně od našeho reportéra z Berlína: Německá metropole v zajetí filmu a luxusu – to je Berlinale
NezařazenéBerlinale patří bezpochyby k těm nejlepším filmovým festivalům,
které můžete po celém světě navštívit. Stačí vám k tomu buď tučná
částka na kontě a BMW v garáži nebo trochu hereckého talentu a prostě se
jen tvářit, že na to máte.
Cannes, Benátky a snad sem můžeme zařadit i Karlovy Vary. Všechny tyto
festivaly společně s Berlinale tvoří vrchol filmového ledovce, na který
se může Evropan vyškrábat. Pro Čechy tak nejpřístupnější variantou
zůstávají Karlovy Vary, které jsou známé svým vstřícným přístupem
k baťůžkářům (tedy studentům, kteří nemají příliš vysoký
rozpočet) a zároveň zvučnými jmény filmů i zahraničních hvězd.
Studentský list se ale tentokráte vydal k našim německým sousedům, aby
zjistil, jak probíhají festivaly i jinde ve světě.
Brány festivalu se otevřely 10. února, kdy celý festival zahájil film
od bratří Coenů Opravdová kuráž. Film přijeli zahájit bratři Coenové
i samotný Jeff Bridges, kterého jsme mohli vidět ve filmech Big Lebowski
nebo v nedávno uvedeném Tronovi. Kromě hollywoodských hvězd se
berlínskými ulicemi prochází i méně známé tváře filmové branže.
Méně populární jména režisérů a filmy s vysokou uměleckou ambicí, to
je převážná většina z 385 filmů, které můžeme letos na festivalu
zhlédnout.
Kromě toho, že letos Berlinale poprvé zařadilo do svého programu
i filmy ve 3D, jedním ze svých mott se zavazuje k podpoře mladých
tvůrců. Na první pohled se jim to daří. Když jsem se poprvé vynořil
z podloubí U-Bahn na berlínském Potsdamer Platz, kde se odehrává
převážná většina festivalu, připadalo mi, že každý protijdoucí chodec
musí být přinejmenším režisér, herec nebo alespoň nadějný
producent.
Až poté, co mi byla přidělena novinářská kartička, jsem se naučil
jednotlivé lidi mezi sebou rozeznávat. Modrou kartičku nosí člověk od
filmu, červenou kartičku kolega novinář, a podle jakékoliv jiné kartičky
poznáte někoho mimořádně důležitého. Bez kartičky je člověk stojící
od rána ve frontě na lístky, který doufá, že nějaké sežene.
Jedno měli ale všichni společné. S jakoukoliv kartičkou každý
vypadal, že na to jednoduše má. Jednou to byly zlaté hodinky, podruhé
nejelegantnější model zimní módy, někomu stačily kulaté brýle a
důležitý výraz. Jelikož jsem neměl ani jedno z toho, musel jsem si rychle
přivyknout na zdejší klima a možná s trochu umělým hereckým výrazem
jsem začal dobývat jednotlivá kina a zdolávat světové premiéry.
Festival Berlinale žije v Berlíně svým autonomním životem. Nedaleko
Potsdamer Platz, kde nejezdí jenom nablýskaná BMW a Mercedesy, kde lidé
nevypadají jako z obálek časopisů, zjistíte, že slovo Berlinale nikoho
nezajímá. Festivalu samotnému to ale nevadí, protože podmanit si celý
Berlín není zdaleka jeho úkolem. Když máte za sponzora BMW, L’Oreal a
ZDF, nějaký ten „eurobák“ za vstupné vás nevytrhne.
Nahrávání ...
