Na fotografii jde podle Anety Kalivodové, která dokončuje bakalářský program Mezinárodní obchod a zároveň sama podniká jako fotografka, hned poznat, když je zachycená jen kvůli penězům a ne pocitově. Právě proto Aneta nefotí z donucení, dokáže klienty i odmítat a raději se soustředí na celý příběh. „Dávám na svoji intuici, na svůj pocit. Nechceš přece dělat něco, kde se necítíš dobře,“ vysvětluje s tím, že focení nebere jako svou práci. V rozhovoru mluvíme o jejích začátcích, které sice nebyly snadné, ale nakonec se jí i přes ně povedlo posunout dál nebo o tom, co a koho nejraději fotí.
Jak ses k fotografování dostala? Kolik ti bylo?
Když jsem byla náctiletá, pořád jsem něco fotila na telefon. Milovala jsem zaznamenávat okamžiky. Když mi bylo čtrnáct, tak jsem si k Vánocům přála Nikon. To byl můj první velký foťák. Myslela jsem si, že čím větší bude, tím profesionálněji budu vypadat. Ale postupem času zjistíš, že o tom to vůbec není.
O čem focení tedy je?
Nejde tak úplně o to, co všechno ten foťák umí a jak moc stojí. Nejdůležitější je, kdo s ním fotí – jak vnímá, co vidí. Fotila jsem tak, jak jsem cítila. Třeba i jen trávu u rybníka u nás na Šumavě. Intenzivně jsem se tomu začala v roce 2018, kdy jsem fakt začala cítit, že to bude asi ono. Vždycky mě bavil příběh každé fotografie.
Jaké byly tvoje začátky s focením?
Co se týká samotného focení, bylo to celkem jednoduché. Užívala jsem si to a jednoduše jen fotila, co mě zrovna napadlo. Ale okolí s okolím to bylo těžké. Pořád je, nebudu lhát. Dnešní svět je strašně postavenej na hlavu a lidi na tobě nenechají suchou nit, když vidí, že děláš to, co tě naplňuje. Místo toho, aby tě trošku pochválili a podpořili, tak udělají pravý opak a pomluví tě, o co se jako snažíš, když na to nemáš. Ale tak je to se vším.
Jak sis s tím poradila ty?
Musíš nasadit klapky a jít si za tím, co chceš. To jediný tě může posouvat dál. Také zpětně vidím progres. Směji se, když vidím, jak vypadají moje fotografie focené tři roky zpátky. Každým rokem jsem trochu někde jinde – to mě na tom baví asi nejvíc.
Aneta Kalivodová
Ekonomka a fotografování je na první pohled netradiční kombinace zaměření. Daří se ti oba obory propojovat, nebo je bereš jako dvě odlišné součásti svého života?
Upřímně mi naše ekonomka otevřela bránu do světa podnikání. Díky ní jsem pochopila, jak to všechno funguje. Ale jinak to beru jako úplně dvě odlišné součásti svého života.
Co tě na focení baví nejvíc a co naopak zrovna nemusíš?
Nejvíc mě na tom baví právě to, že nemusím. Neberu to totiž jako práci. Fotím jen to, co chci, co mě baví a co mi dělá radost. Když mi je někdo nesympatický a chce ode mě vyfotit, tak ho i odmítnu. Dávám na svoji intuici, na svůj pocit. Nechceš přece dělat něco, kde se necítíš dobře. Musí si to všechno sednout. Focení je fakt moje srdce, neskutečně mě to naplňuje a jsem šťastná, že jsem si to nastavila právě takhle – že nemusím. Nechci to dělat kvůli penězům nebo právě proto, že musím. To nejsem já a rozhodně by to na těch fotografiích bylo vidět. Jak říkám, moje heslo je, že fotografie je zrcadlem naší duše. Poznám to i u ostatních fotografů, že to berou jen jako práci, za kterou chtějí vydělat co nejvíc peněz. Dá se to. Ale proč.
Jaký styl focení tě nejvíc naplňuje?
Nejradši asi fotím módu a lásku – páry. Jsem veliká cíťa a moc mě baví, když jsou dva napojení a já vidím, jak taková láska vypadá, jak moc pro sebe znamenají, aniž by něco říkali nahlas, protože to předávají mně. To, že největší vášeň je pro mě černobílá fotografie, asi nemusím zmiňovat. To už mi koluje v žilách.
Co považuješ zatím za svůj největší úspěch?
Nejvíc si užívám fashion nebo brand focení a teď mám za sebou projekt pro Pumu s Gabčou Šlajsovou, to je výborná a krásná fotbalistka hrající za pražskou Slavii. Fotily jsme outfity na různých místech po Praze. Bylo to neskutečné a také si troufám říct, že vyšly i neskutečné fotografie. V tom jsem se fakt našla. A právě Puma nás přesdílela na Instagramu. Mají skoro 1,5 milionu sledujících, takže jsem fakt byla šťastná jak blecha a pyšná na to, co jsme spolu dokázaly.
Focení Anety Kalivodové pro Pumu
Co bys poradila někomu, kdo se chce věnovat svému koníčku profesionálně, ale nevěří si?
Jenom začni. Udělej ten první krok, kterého se bojíš a věř mi, že budeš litovat jenom toho, že jsi nezačal dřív. Dej na svůj pocit a dělej jenom to, co tě baví a naplňuje. A vždycky koukej výš a jenom a jenom na sebe. Ostatně děláš to jen pro sebe. Zastav se a představ si, že děláš něco, co ti dobíjí tvoje baterky. Tak na nic nečekej a začni.
Doporučila bys podnikání při studiu ostatním studentům ekonomky?
Jasně, že doporučila. Nemůžeš nic zkazit, když to nezkusíš. Život je o sbírání zkušeností a každá taková tě posouvá dál a dál. Můžeš si vzít spoustu ze svých chyb a být lepší a lepší, příště udělat něco trochu jinak a lépe. O čem by ten život byl, kdybys nešel za svým snem?
Jak tě může někdo, komu se tvoje tvorba líbí, podpořit?
Malou podporu můžete vyjádřit už jen tím, že mě třeba začnete sledovat na Instagramu. To platí pro úplně všechny umělce. Pokud budete chtít víc, tak určitě tím, že se objednáte na focení. To, že ve mě někdo vloží takovou důvěru, je pro mě velká odměna. A ta největší odměna je, když se ke mně objedná znovu a znovu, protože je člověk spokojený a nechce už nikoho jiného.
Jak podporuješ umělce ty?
Když se mi něčí tvorba líbí, vyjádřím podporu, zakoupím daný produkt nebo příspěvek přesdílím u sebe na sociálních sítích. Vím, jak moc to pro nás znamená a že je to úžasná zpětná vazba. A nezapomínejte pochválit sebe i ostatní. Dělá to fakt hodně.
Máš nějaké sny, které by sis chtěla v budoucnu splnit?
Miluju módu, takže můj velký sen je dostat pozvánku do první – nebo vlastně jakékoli – řady na Mercedes-Benz Prague Fashion Week, abych mohla koukat na přehlídky nebo do backstage a zároveň je nafotit. To je prostě moje, momentky. Tím jsi mi připomněla můj wishlist. Tak děkuju a já jdu manifestovat. Nezapomínejte manifestovat, to je můj největší vzkaz pro vás!
Foto: Archiv Anety Kalivodové
