Františkánská zahrada, nacházející se u kostela Panny Marie Sněžné v prostoru mezi Václavským a Jungmannovým náměstím, je opravdovou oázou zeleně uprostřed rušného města. Vchod do zahrady je z Václavského náměstí nebo Vodičkovy ulice, tedy pasáží Alfa respektive Světozor.
Františkánská zahrada, nacházející se u kostela Panny Marie Sněžné v prostoru mezi Václavským a Jungmannovým náměstím, je opravdovou oázou zeleně uprostřed rušného města. Vchod do zahrady je z Václavského náměstí nebo Vodičkovy ulice, tedy pasáží Alfa respektive Světozor.
Projdete Bránou Sv. Františka z Assisi a octnete se v malé čtvercové zahradě s bíle natřenými lavičkami, pergolami porostlými růžemi, živým plotem a ovocnými stromy. Uprostřed zahrady stojí raně barokní altán, ve kterém najdete stánek se suvenýry a z něhož se v letních měsících line příjemná hudba. Svého čtyřnohého miláčka raději nechte doma, ale pokud budete chtít potěšit malého sourozence, v rohu zahrady je dětské hřiště se skluzavkou. Bohužel přístupné jen pro děti do deseti let, takže vy se nesklouznete.
Pokud ale nebudete chtít jen odpočívat při příjemné hudbě, případně sníst svačinku a přečíst něco z knih, můžete navštívit i Langhance galerii či Farní klub u Panny Marie Sněžné a pokochat se uměním. Zpět do ruchu velkoměsta se vrátíte průchodem k Jungmannovu náměstí, nebo se můžete vrátit stejnou cestou zpět na Václavské náměstí. Původní klášterní zahrada karmelitánů u Panny Marie Sněžné vznikla po roce 1348, kdy Karel IV. založil Nové Město Pražské. Od roku 1604 patřila řádu bosých františkánů, kteří ji několikrát obnovili. V té době měla zahrada především užitkovou funkci, pěstovalo se zde ovoce, zelenina, květiny a také koření. Od počátku 17. století ji vlastnil řád františkánů observantů, kteří upravili její středověké jádro a v 19. a 20. století ochránili tento zahradní prostor před narůstající zástavbou středu velkoměsta.
Zahradu v letech 1989 až 1992 obnovila Správa veřejné zeleně Praha, autorem návrhu generální rekonstrukce je ing. arch. Otakar Kuča. Výzdobu zahrady provedli akademičtí sochaři Stanislav Hanzlík (prameník Chlapec s mušlí a plastika Ezop) a Josef Klimeš (plastika Divoženky).
