Howdy y’all! Aneb Můj semestr v Texasu
CestováníČlánek vyšel v našem tištěném čísle v březnu minulého roku.
Podívat se do Ameriky, do země za velkou louží, byl můj sen už od dětství. Vlastně od momentu, kdy do mojí malé vesničky s necelou tisícovkou obyvatel přijel autobus s Američany hledajícími své předky v České republice. Když jsem pak nastoupila na Vysokou školu ekonomickou, věděla jsem, že by byla nesmírná škoda nevyjet na Erasmus. A proč nechopit příležitost za pačesy a nejet rovnou do USA?
Volba destinace, kam za studiem vycestuji, byla teda jasná. Problém ale byl, že jsem neměla žádný certifikát z angličtiny, který by mi na výjezdu uznali, a výběr amerických škol je na bakaláři poměrně malý. Výsledkem bylo, že jsem měla pouze jednu možnost, a to Texas A&M University v malém studentském městě College Station v Texasu.
Nepředpokládala jsem, že se tam dostanu, a to větší radost jsem pak měla, když jsem se podívala na výsledky výběrového řízení a tam stálo Texas A&M. Naštěstí jsem nejela sama, ale spolu se třemi dalšími studenty napříč všemi fakultami.
Jakmile odezněla první vlna euforie, vrhla jsem se na vyplňování nekonečného množství formulářů, dotazníků a žádostí. Po získání víza a dalších nezbytných dokumentů stačilo už „jen“ sehnat ubytování, koupit letenku, sbalit kufry a vyrazit. Můj sen mohl začít!
Už od příletu jsem byla nadšená, i když na místní teploty, kdy bylo až do konce října skoro každý den téměř 30 °C, jsem si nezvykla po celou dobu. Přestože to nebyl nijak zvlášť velký kulturní šok, najde se pár věcí, které tam fungují jinak než u nás v Evropě. A teď nemluvím o tom, že místní můžou řídit prakticky od 16 a učitele autoškoly jim dělá rodič nebo že můžou pít alkohol až od 21, mluvím o každodenních drobnostech, které vám denně připomínají, kde jste.
Mexická kuchyně a kovbojové
Nejvíc mě asi udivilo, jak málo se v Americe řeší životní prostředí a třídí odpad. V obchodu vám nákup naskládají do milionu igelitových tašek, neboť striktně dodržují zásady uchování potravin. Takže když si koupíte maso, dostanete ho v oddělené tašce určené speciálně pro něj, stejně jako na další kategorii potravin připadne jiná taška. Odcházíte tak z obchodu s minimálně třemi taškami v každé ruce. A co mi hodně chybělo, bylo placení bezkontaktní kartou. Tu k běžnému americkému bankovnímu účtu zpravidla vůbec nedostanete, takže pak musíte při každé platbě swipovat nebo ji strkat do platebního terminálu.
Naopak nejvíc mi v Česku chybí asi jídlo. Texas je vyhlášený pro své steaky a barbecue, které tam seženete na každé rohu spolu s takzvanými Tex-Mex restauracemi a fast-foody. Přestože, nebo možná právě proto, že v Texasu neseženete pravé mexické jídlo, ale upravené v texaském stylu, jsem si mexické jídlo zamilovala a enchiladas se staly mým oblíbeným jídlem.
Ze všech amerických států jsem nesmírně ráda, že jsem skončila právě v Texasu, protože je to jeden z mála států, kde na vás dýchne atmosféra „divokého Západu“, a který si stále i ve světě globalizace a smývání rozdílů uchovává vlastního nezávislého ducha. Ne nadarmo se mu říká stát osamělé hvězdy.
Lidé zde mají poměrně silný jižanský přízvuk, na který mi chvíli trvalo si zvyknout. Howdy je běžný a tradiční pozdrav namísto všedního Hello a není vůbec netypické potkat na ulici kovboje ve vysokých botách s kloboukem a pistolí zastrčenou v zadní kapse kalhot. V restauracích a hospodách, často vybudovaných ve westernovém stylu, hraje country hudba a v barech se tančí speciální dvou krokový tanec.
Město plné studentů
Samotná škola, Texas A&M, je silně vojensky založená instituce plná vojenských tradic, jako je třeba vzdání holdu zemřelých studentům za uplynulý rok výstřely z děla a minutou mlčení nebo speciálními uniformami pro studenty, kteří jsou součástí takzvaného Corps of Cadets, studentské vojenské organizace. Za členství v ní získávají studenti určitá privilegia i povinnosti, které musí dodržovat, jako je právě třeba nošení uniformy do školy, ranní rozcvičky nebo tréninky po škole.
Jako každá správná americká univerzita se i Texas A&M skládá z obrovského kampusu, který zabírá většinu města College Station. Město tak tvoří především studenti a to dýchá pro univerzitu. Neexistuje obchod, kde byste nenašli alespoň jeden školní merch. Škola taky velmi žije fotbalem, samozřejmě tím americkým, kdy hráči mají míč s rukou a běhají s ním po hřišti, místo aby do něj kopali, což pak postrádá logiku slova fotbal. Ale to je jen jedna z kuriozit, které lze ve Spojených státech najít.
Americký vzdělávací systém je velmi odlišný od českého. Mnohem větší důraz je kladen na průběžnou práci, praxi a vlastní názory. Každý předmět se skládá ze dvou až tří hodin týdně trvajících 75 minut, přičemž zde nejsou přednášky a cvičení, ale vše je v jednom a záleží pouze na učiteli, jak se rozhodne předmět vyučovat. Zpravidla tak semestr probíhá formou přednášek s pár hodinami cvičení. Aktivita a spolupráce na hodinách je očekávána a tvoří významnou část známky. Během semestru se také téměř každý týden vypracovávají seminární práce a případové studie menšího rozsahu a píše se jeden až dva průběžné testy. Zkouškové období nemají, pouze závěrečný test v posledním týdnu výuky.
Co dodat na závěr? Bylo to úžasné, nejlepší semestr mého života a zážitky na celý život. Samozřejmě to nebylo vždycky jen růžové a báječné, objevily se situace a momenty, které by mě v životě nenapadly, že se můžou stát, ale s tím je třeba počítat a za to riziko to stojí.
Mohlo by tě zajímat:
- Grüß Gott z Vídně: Jaký je Erasmus ve dvou?
- Světový den cestovního ruchu hostí Bali, zabývá se otázkou jeho obnovení po pandemii
- Na svých cestách jsem se naučil pomalu tolik, kolik ve školách, říká student VŠE Kučera a míří na stáž do Jihoafrické republiky