„Musím mít odvahu sám se bránit,“ vysvětluje svůj vztah k násilí jeden z protagonistů snímku Chlapi, hrdinové a teplí náckové, který na svém devátém ročníku uvedl filmový festival Mezipatra. Celkem pět příslušníků německé NDP (Nationaldemokratische Partei) tu vypovídá o svých zkušenostech s pravicovým extremismem v konfrontaci s homosexualitou.
„Musím mít odvahu sám se bránit,“ vysvětluje svůj vztah k násilí jeden z protagonistů snímku Chlapi, hrdinové a teplí náckové, který na svém devátém ročníku uvedl filmový festival Mezipatra. Celkem pět příslušníků německé NDP (Nationaldemokratische Partei) tu vypovídá o svých zkušenostech s pravicovým extremismem v konfrontaci s homosexualitou.
Nelze mluvit o hrdinech jako takových, protože se jedná o bezsyžetový dokument, pásmo zpovědí homosexuálů, kteří se zároveň hlásí k nacistickému uskupení.
Režisérka Rosa von Praunheim chtěla ukázat, jak nacisté přijímají skutečnost, že některý z jejich kolegů patří do čtyřprocentní menšiny. Připomněla, že tato ideologie homosexualitu zásadně odmítá. Příběhy jednotlivých mužů se často liší. Zatím co jedni nenarazili na žádný problém a dozvěděli se, že vedení záleží pouze na jejich oddanosti straně, druzí se setkali s narážkami a šikanou. Někteří museli kvůli své orientaci stranu opustit.
Všichni se však shodují na tom, že být nacistickým teploušem jim psychické problémy nečiní, přestože vědí, že jejich ideologie homosexualitu nepřipouští a pravicoví radikalisté tyto lidi pronásledují. Na NDP kvůli tomu žádný z nich nezanevřel, právě naopak. Divák se v průběhu dokumentu dozvídá, že většinu protagonistů vlajka s hákovým křížem vzrušuje.
Ve snímku nechybí ani historický kontext, kde autorka odkazuje na nevyjasněnou orientaci některých vůdců, například Adolfa Hitlera nebo Rudolfa Hesse. Neopomíná rozpor mezi snahou jít vzorem, hlásat určité myšlenky a jejich osobním životem.
Celkově mi film přišel jako nepřehledný a chaotický. Kromě toho, že jsem se dozvěděla některá fakta z historie nacistického hnutí, seznámila se trochu blíže s myšlenkovými pochody jedinců vyznávajících tyto ideje, mi nenabídl nic víc než útržkovité epizody, které se nikdo nenamáhal zařadit do kontextu. Nebylo zcela jednoznačné, co chce snímek sdělit, nepomohlo ani motto: „Teplouši nejsou automaticky lepšími lidmi,“ protože se tu mísily propagace současného nacismu, nelogicky řazené výlety do jeho minulosti a pokusy vysvětlit vztah nacismu a homosexuality, z čehož však nevyplynul žádný jednoznačný závěr.
Přestože se jedná o zajímavé téma, považuji dokument v porovnání s jinou produkcí Mezipater za poměrně slabý. Napomohly tomu i titulky, které se měnily s železnou nepravidelností a dosahovaly zhruba třetinové velikosti titulek „normálních“. Takže každý, kdo nezná němčinu na úrovni „fluent“ nebo si s sebou nevzal dalekohled, měl s jejich čtením problémy.
