Redaktorka Eliška si na vlastní kůži, jaké to je být tělesně
postiženým studentem ekonomky.
Před zadním vchodem u Staré budovy jsem si poprvé v životě sedla na
invalidní vozík a pocit to nebyl úplně nejpříjemnější. Hned první
obtíž, na kterou jsem narazila, byla, kam si mám dát tašku. V tu chvíli
jsem pochopila, proč je pro tělesně postižené tak nutné, aby měli knihy
v elektronické podobě. Vše co máte, musíte mít na klíně. Fotograf Honza
mě vytlačil k automatickým dveřím, které vedou k výtahu ve Staré
budově. Problém nastal, když jsem se měla dostat k výtahu. Výtah je
zablokovaný třemi schody, které na vozíku nesjedete. Po pravé straně
těchto třech schodů jsou dvě prkna, která zdravý člověk ani
nezaregistruje, ale pro vozíčkáře jsou životně důležitá. Abyste tato
prkna sjeli, musíte si správně naměřit šířku vašich kol a podle ní
nastavit prkna, aby vám vozík ani jedním kolečkem nesjel. Po chvilce
manipulace s prkny se nám správná šířka podařila nastavit, ale jak to
teď sjet? „To musíte pozadu.“ ozvalo se za námi. Našich pokusů si
všimli dva technici a hned přiběhli na pomoc. Výtahem jsme vyjeli do
druhého patra a rozhodli se Starou budovou projet do Nové. Na konci chodby
nás čekalo překvapení, jelikož jediný bezbariérový přístup do Nové
budovy je v přízemí. Student, který má přednášku ve třetím patře
Staré budovy pak musí sjet dolů výtahem a přes přízemí projet do Nové
budovy. Nemluvě o tom, že výtah v SB není velký.
Do Nové a Rajské budovy mne doprovázely úsměvy
Po cestě do novějšího křídla naší školy jsem se setkala
s neuvěřitelně ochotným přístupem studentů a pracovníků školy ke
mně, jakožto tělesně postižené. Když jsme se snažili projet ze Staré do
Nové budovy druhým patrem, Honza mě nechal i s vozíkem u schodiště a
šel se podívat, kudy to sjedeme. Pohled na mě musel být zoufalý, když sem
bezmocně seděla na invalidním vozíku s taškou a bundou na klíně před
bariérou schodů, až to každého druhého donutilo se mne s milým úsměvem
zeptat, jestli nepotřebuji pomoc. Nakonec se vrátil Honza a musel konstatovat,
že jediná cesta vede přes výtah do přízemí a tudy do Nové budovy, tato
cesta zabere vozíčkáři velkou část přestávky, ne-li celou. Nová a
Rajská budova jsou koncipovány víc bezbariérově, tam kam se nedostanete
přes rampu, která je například u RB101, či plošinou, ke které musíte
mít startovací klíček, dojedete výtahem.
Šance pro handicapované
Shodou okolností se v době tohoto experimentu na vozíčku konal Veletrh
Šance a my se rozhodli si Šanci projet a zjistit, jak lidé reagují, když
vidí postiženého člověka. Byla jsem opravdu mile překvapená, tolik
rozdaných úsměvů směřovaných mně jsem ještě nikdy nedostala. Delegáti
z každého stánku se ke mně chovali mile a musím říct, že byli rozhodně
milejší a vstřícnější, než když jsem na Šanci byla „po svých“.
Otázkou je, do jaké míry to byl určitý lidský soucit a do jaké to, že se
to sluší.
ČTĚTE TAKÉ:
