Jedinečný měsíc v Mexiku se devíti českým studentům VŠE podařilo strávit díky iniciativě vedoucí katedry románských jazyků doc. PhDr. Vlasty Hlavičkové, CSc. a jejím kontaktům s Hernándem Medellínem z Instituto Tecnólogico de Zacatepec.
Jedinečný měsíc v Mexiku se devíti českým studentům VŠE podařilo strávit díky iniciativě vedoucí katedry románských jazyků doc. PhDr. Vlasty Hlavičkové, CSc. a jejím kontaktům s Hernándem Medellínem z Instituto Tecnólogico de Zacatepec.
Náš pobyt byl realizován jako studijně výměnný. My jeden měsíc v Zacatepecu ve státě Morelos, asi 150 km jižně od hlavního města, naši mexičtí „bratříčci či sestřičky“ měsíc v Praze. Vzájemně si zajistíme ubytování a celodenní stravu. Prvotním cílem naší cesty bylo poznat ekonomickou realitu Mexika, a to prostřednictvím účasti na přednáškách místní vysoké školy.
A tak jsme letos v únoru ve vedrech chodili na makroekonomii, mezinárodní marketing, komunikaci v managementu, ekonomický rozvoj aj. Diskutovali jsme s mexickými studenty o problémech trápících jejich zemi a poznávali názory lidí, kteří se stále musejí starat o to, aby je jejich obří soused USA hospodářsky „neschlamstl“. Naučili jsme se jezdit do školy místní „MHD“, totiž upravenými dodávkami, tzv. combi, do kterých se vždy a za všech okolností vešel ještě jeden další člověk i s objemnými zavazadly. Do školy jsme nosili svačinky s fazolemi a avokádem, ochutnávali všelijaké neznámé druhy ovoce a občas trpěli střevními potížemi…
Hernándes Medellín, který před několika lety pracoval v Praze ve výzkumném ústavu, dobře znal českou povahu. (Všichni naši mexičtí hostitelé byli pečlivě proškoleni. Věděli například, že jsme jako opice, totiž že máme rádi banány, že nám nevadí chodit pěšky, že hodně čteme a v horku skočíme do kdejaké louže.) Prostřednictvím školy pro nás zorganizoval i aktivity ve volném čase: každý pátek výlety po nedalekých pamětihodnostech, volný vstup na místní koupaliště, výlet na jedny z největších mexických pyramid – Tehotihuacán – a také návštěvu české ambasády v hlavním městě.
Během těchto zhruba 30 dní nám dal život v hostitelských rodinách nahlédnout do běhu všedního dne Mexičanů. Už budu psát jen za sebe – snídala jsem biftek velký přes půl talíře (při svých vegetariánských stravovacích návycích), spala v místnosti bez dveří, na zahradě sklízela mandarinky a pomeranče, obhlédla pražení domácí kávy v kuchyni na sporáku, snášela smích, že neumím prát na valše… a pak se to naučila, odvážně se stavěla smečkám pouličních psů v naší čtvrti, ochutnala typické mexické placky „tortillas“ na 150 způsobů (přinejmenším), smažila české palačinky a vymýšlela odpověď na všetečnou dětskou otázku, proč jsme tak bílí a nasmála se, když můj nový čtyřletý „bráška“ prosil svou maminku, aby ho ve sprše lépe drhla, aby byl bílý jako jeho česká kamarádka.
Když byl náš měsíční výměnný pobyt na podzim 2001 plánován, byl zamýšlen jako jakási zkouška či předehra univerzitní výměny mezi mexickou vysokou školou a VŠE. Ta ale podepsání smlouvy o spolupráci odmítla. Škoda, že nemohou další z vás zažít a poznat to, co my….
Doc. PhDr. Vlastě Hlavičkové, CSc. tímto ještě jednou mnohokrát děkujeme.
