V minulém díle seriálu „Jak na životopis“ jsme dospěli k závěru,
že o úspěchu CV ve výběrovém řízení rozhoduje nejen splnění
základních požadavků, ale i originalita a zapamatovatelnost kandidáta.
Zatím jsme se na něj dívali pouze s úhlu obsahového. Dnes se zaměříme
na vzhled CV.
Grafická úprava
Životopis by měl zaujmout především svým obsahem, nikoli výstředním
grafickým ztvárněním. Nedoporučujeme přílišné experimenty. Pokud se od
kandidátů očekává kreativita, mají zpravidlan i později dost prostoru
pro to, aby ji prokázali.
Posílat životopis ve formě elektronické prezentace s obrazovými a
zvukovými efekty je přijatelné pouze ve výjimečných případech, nejlépe,
je-li to součástí zadání pro uchazeče o pozici (pravděpodobně
v marketingu, grafice, IT či uměleckých oborech). Nejčastější je forma
dokumentu .doc. či .pdf se zvýrazněnými nadpisy jednotlivých sekcí a
názvy zaměstnavatelů, pozic a podobně.
Nikdy není jisté, kdo CV dostane do ruky, proto je lepší volit takový
vzhled, který odpovídá běžným zvyklostem.
Fotografie
Totéž platí do značné míry i pro fotografii. V současné době je
trendem spíš ji k životopisu přikládat. Je třeba si ale uvědomit, jaké
jsou možné důsledky. CV s fotkou určitě působí uceleně, moderně,
profesionálně. Navíc pomůže personalistovi udělat si představu o tom,
jak kandidát vypadá. Pokud v něm vzbudí sympatie, může mít větší
šanci, že si ho pozve na osobní pohovor, i když je jeho CV obsahově
srovnatelné s ostatními.
Bohužel, fotografie v personalistovi může vzbudit i negativní emoce, a
tak hrozí nebezpečí, že kandidátovy šance na úspěch výrazně klesnou
dřív, než dostane možnost se představit. V každém případě,
personalistova pozornost je stále přitahována k fotografii, a i když se
snaží o profesionální nadhled, ve skutečnosti životopis čte již pod
vlivem prvního dojmu z člověka na fotografii. Ve výsledku nevěnuje obsahu
CV takovou pozornost, jako kdyby fotografie přiložena nebyla. V některých
případech (například asistentka, recepční, obchodník) se fotografie
vyžaduje.
Ale ať je k CV přiložena povinně nebo „jako bonus“, vždy by to
měla být fotografie obličeje, v průkazovém formátu a s přiměřeným
výrazem (seriózní úsměv). Rozhodně není vhodné používat fotografie
z dovolených (v plavkách), z oslav (s rozjařenými kamarády v pozadí a
sklenkou u ruky), z romantických výletů (s partnerem, někdy
odříznutým), vtipné záběry“ (rozjařený smích, zadní strana hlavy,
grimasy, černé brýle), umělecké fotografie (téměř akty) a podobně.
Právě ty mnoho lidí k životopisu klidně přidává, aniž si uvědomí,
že mohou výrazně poškodit celkový dojem ze CV.
Pravopis
CV musí být na první pohled přehledné, logicky uspořádané,
přiměřeně dlouhé a odpovídajícím způsobem graficky ztvárněné.
O gramatických chybách nemluvě. I občasná chyba i/y, s/z, nebo ú/ů
dokáže personalistu češtináře nelibě naladit, a to se pak může projevit
na jeho celkovém hodnocení životopisu.
Nejčastější jsou chyby například ve spojeních:
s cíly, s dodavately,
zpráva serveru; ve jménech, například
„U průhonu“.
Nejvíce se pravopis sleduje u administrativních pozic, případně
obchodníků, u kterých se předpokládá písemný kontakt se zákazníkem,
dále pak v marketingu a právní oblasti. Od vysokoškoláka se ale
v podstatě vždy očekává bezchybný písemný projev v rodném jazyce
i v dalších jazycích, ve kterých je CV zpracováno.
Autorka je kariérní poradkyní Rozvojového a poradenského centra
VŠE.
