Při pohledu na mou asijskou tvář se lidé ptají: Odkud jsi? Já odpovídám z Kazachstánu a v hlavě se mi vynoří plno hezkých vzpomínek. Třeba jak moje maminka připravuje bešbarmak a celá rodina se sejde u dastarchánu (u stolu), jak se narodil můj bratříček, jaké byly moje první roky ve škole. Vzpomínám na toj (oslavu) na počest dědečkových sedmdesátin, vzpomínám, jak mě strýček učil jezdit na koni nebo jak jsme s rodinou projeli celou zem autem…
Při pohledu na mou asijskou tvář se lidé ptají: Odkud jsi? Já odpovídám z Kazachstánu a v hlavě se mi vynoří plno hezkých vzpomínek. Třeba jak moje maminka připravuje bešbarmak a celá rodina se sejde u dastarchánu (u stolu), jak se narodil můj bratříček, jaké byly moje první roky ve škole. Vzpomínám na toj (oslavu) na počest dědečkových sedmdesátin, vzpomínám, jak mě strýček učil jezdit na koni nebo jak jsme s rodinou projeli celou zem autem… A je mi smutno. Smutno, že domů pojedu až v únoru, smutno, že ten, kdo se ptá, má hodně omezené představy o životě v Kazachstánu.
Koně domestikovali Kazaši
Už nebydlíme v jurtách. V aulech (na vesnicích) je ještě občas zahlédnete vedle domů, ale ve městech se jurty staví leda o národních svátcích. Na území Kazachstánu se poprvé v historii domestikovali koně. Naši předkové si jich velmi cenili. Koně byli mimo jiné hlavním dopravním prostředkem. To je však dávná minulost a dnešní Kazaši jezdí v mercedesech, škodovkách… Ale pravý Kazach by pořád měl umět jezdit na koni.
Lidové tradice kazašského národa se přesto udržely. Úcta ke starším, vstřícný vztah k mladším, láska k rodné zemi, oddanost svému národu – k tomu se vychovává v kazašských rodinách. Na prvním místě je odpradávna pohostinnost. Kazaši často pořádají toj (svatby, oslavy narození dítěte, výročí atd.) bez ohledu na své společenské postavení. Bere se jako samozřejmost, že u dastarchánu shromáždí všechny příbuzné, kamarády, sousedy a kolegy. Nejstarší z pozvaných – aksakal – udělí sešlosti bata (požehnání).
Před několika lety se moje teta provdala za Fina. Na kyz uzatu (rozloučení s nevěstou) přijeli příbuzní ženicha a atmosféra toje na ně tak zapůsobila, že řekli: „Jediné, co vaší dceři bude chybět, je tohle.“
Jsme kulturní a sportovní
Ještě pár slov k současné kazašské kultuře. Sedmdesát let v Sovětském svazu, nově nabitá svoboda a vliv západního stylu života dohromady vytváří v Kazachstánu jakýsi mix kultury Západu a Východu. Národ mluví kazašsky a rusky. Hvězdy estrád a filmového průmyslu se aktivně účastní mezinárodních festivalů. Mimochodem, jedna naše krajanka se ve svých pěti letech dostala do Guinessovy knihy rekordů jako nejmladší zpěvačka a teď studuje na milánské hudební akademii. Naše filmy se sice nepromítají ve světových kinosálech, ale i tak jsme na ně hrdí.
Radost nám dělají i úspěchy našich sportovců. Zápasníci, boxeři, cyklisté, atleti i šermíři se dokázali prosadit na mezinárodním poli. A také v České republice. Věděli jste třeba, že v historii mezinárodního turnaje v boxu Grand Prix města Ústí nad Labem Kazaši vyhráli šest zlatých
medailí?
Myslím si že, opravdoví cestovatelé přijdou o mnoho, když Kazachstán nenavštíví. Tak vás rádi u nás přivítáme.
