Začal první školní den a „prvňáčky“ překvapuje jedna věc za druhou. Student z první lavice však neběží ke katedře, aby podal hlášení o chybějících. Svoboda se nehlásí, aby žaloval, že mu Žežulková schovala bačkoru.
Začal první školní den a „prvňáčky“ překvapuje jedna věc za druhou. Student z první lavice však neběží ke katedře, aby podal hlášení o chybějících. Svoboda se nehlásí, aby žaloval, že mu Žežulková schovala bačkoru. Po příchodu vyučujícího se o tabuli nerozplácne namočená houba. „Dobrý den, jmenuji se doc. Ing. RNDr. Jaroslav Halíř, CSc., MBA, PhD. Definice managementu jsou různé. Já jsem si pro vás také jednu připravil.“
Druháka už ani moc nezarazí, že se druhá věta přednášejícího týká látky obsažené v učebních osnovách a zvykl si už i na to, že i věc probíraná v první hodině může být v písemce na konci semestru. První rok na VŠE ho naučil, že časem se nemrhá.
Třeťák zasněně opomíná na krásné letní měsíce. Přeběhne mu ale mráz po zádech, když si vzpomene na všechny bakalářky, které má před sebou. Zdravá barva v jeho obličeji se mění ve studený pot na čele, a tak si jde po hodině vystát frontu u počítače, aby zjistil, že všechny termíny na zkoušky jsou obsazené.
Čtvrťákovi se po probdělé noci do školy nechtělo. Ze spánku ho na konci hodiny probere hlas kolegy, který jej láká do baru. „Ahój, tak toho bylo pro dnešek dost, né? Jdeme na jedno?“ Ještě zjistit, kdy se píší písemky a rychle zpět do prázdninových kolejí.
„O čem já jen tu diplomku napíšu?“ vrtá už několik týdnů hlavou páťákovi. První hodinu zameškal intelektuálním „pokecem“ na konzultacích, místo druhé proto zajde do knihovny pro knížky, aby předběhl ostatní.
Co dodat? Ze „starších“ budou za chvíli „prvňáčci“ v jejich nových zaměstnáních. Z „mladších“ budou za pár let ti „starší“, a tak to půjde pořád dokola. Každý rok ve škole je přitom jiný a stále je na co se těšit.
