Pokračování včerejšího vyprávění z dovolené v Řecku
s CK Mundo.
Jedním z nejlákavějších míst Řecka mají být starověké Mykény se
slavnou Lví bránou. Jejich návštěva bohužel patřila k těm slabším
zážitkům. Mykény jsme spojili s vykopávkami největšího antického
přístavu Korint, hradem Akrokorint a přejezdem přes Korintský průplav.
Devátý den zájezdu jsme měli volný, tak se ho většina lidí rozhodla
strávit celodenním koupáním v přímořském letovisku Toló. Tam nás
čekala také společná večeře v tradiční řecké taverně. Pochutnali
jsme si na specialitách jako tzatziki, řecký salát, moussaka nebo grilovaná
ryba. Pro dobré trávení nám paní domácí nosila karafy domácího vína a
čerstvé ovoce.
Tradiční řecký salát s ovčím sýrem feta
Jeden z hlavních chodů večera – grilovaná
ryba
Typické řecké jídlo – moussaka s mletým masem a
bešamelem
Desátý den jsme navštívili nejslavnější a nejzachovalejší
starořecký amfiteátr v Epidauru. Místo vyhlášené svojí zázračnou
akustikou jsme otestovali padající mincí, kterou jsme jasně slyšeli až ve
vrchních řadách. Pak někdo navrhl, že by bylo pěkné, kdyby se tam
zazpívalo. Rozhodla jsem se vystoupit ze své zóny komfortu a s žaludkem
v krku se postavila před amfiteátr s kapacitou 14 tisíc osob. Jakmile jsem
začala zpívat moravskou lidovou písničku, objevila se ozvěna, díky které
jsem získala pocit, že celé divadlo zpívá se mnou. Když jsem skončila,
potlesk nejen mojí skupiny, ale i ostatních turistů mě naplnil nádherným
pocitem klidu.
Nejslavnější starořecký amfiteátr v Epidauru
Antické město Olympia, dějiště původních olympijských her, bylo podle
mého názoru jedno z nejkrásnějších míst, jaké jsme navštívili.
K nejzachovalejším patřil dům římského císaře Nera, Diův chrám a
sportovní stadion. Ke komplexu samozřejmě patřilo moderní klimatizované
muzeum se sochami a reliéfy nalezenými na vykopávkách. V Olympii nemají
rádi Čechy, protože jim při velkých požárech na rozdíl od odstatních
zemí nepomohli. Proto jsme při návštěvě obchodů se suvenýry říkali,
že jsme ze Slovenska, a dostali jsme slevu.
Vykopávky v antické Olympii
Pak už nás čekal návrat z Peloponesu zpět na pevninskou část Řecka.
Při plavbě přes korintský záliv jsme viděli ultramoderní lanový most
Rio-Antirio postavený speciálně kvůli olympiádě v Athénách. Odpoledne
jsme přijeli do oblasti Epirus, kde nás čekala turistika, brodění a
plavání kaňonem bájné řeky Acheron, která podle starověkých Řeků
pramení přímo v podsvětí, v říši hlídané bohem Hádem.
Druhý největší visutý most Evropy – Rio-Antirio
spojující Pelopones a pevninské Řecko
Křišťálově čistá voda řeky Acheron
Další turistickou výzvou byla šestihodinová túra kaňonem Vikos s až
900 metrů vysokými skalami. Ačkoliv byla túra avizovaná jako nenáročná,
trošku nás vyděsilo, když jsme zjistili, že po hodinovém sestupu ještě
pořád nejsme na dně. Když jsme se ale dostali až do koryta vyschlé řeky a
drápali se přes balvany po vratkých žebřících ze ztrouchnivělého
dřeva, dobrá nálada nás už neopustila. Tedy minimálně do závěrečného
hodinového výstupu z kaňonu.
Nádherný výhled ve skalách kaňonu Vikos
Poslední den před návratem nás čekaly létající kláštery
v Meteoře. Kláštery, které stojí na skalních věžích, sloužily
mnichům jako útočiště před světem a dostat se na ně dalo pouze pomocí
žebříků zavěšených na stěnách skal. Dnes už se ke klášterům dá
samozřejmě přijet. Co mě v klášteru Megalou Meteorou (Velká Meteora)
překvapilo nejvíc, byla výstava dějin řeckých válek a taky brutální
výjevy umučení světců, kterými byly vyzdobené jejich kaple. Odpoledne
jsme přejeli opět do známého kempu pod Olympem, kde nás čekalo poslední
koupání v Egejském moři.
Létající kláštery v Meteoře
Na zpáteční cestě do České republiky jsem udělali ještě dvě
celodenní návštěvy měst Soluň a Budapešť. V Soluni jsme konečně mohli
poznat i moderní tvář Řecka. Hned ráno jsme se stavili na frapé a gyros.
Celý den jsme se toulali po městě a vychutnávali autentickou atmosféru
moderní řecké metropole. Navečer jsme se dokonce „zúčastnili“ pravé
demonstrace, která ale v podání soluňských studentů a obyvatel vypadala
spíš jako jedna velká párty v přístavu. Když jsme přijeli do
Budapešti, byla už většina posádky hodně unavená, rozhodli jsme se proto
rovnou zapadnout do slavných termálních Széchenyiho lázní. Naším
nejtěžším rozhodnutím bylo, jestli relaxovat v bazénku s 36° vodou nebo
raději rovnou ve 40° lázni. Po velmi příjemném odpoledni jsme si našli
maďarskou restauraci a dali si večeři. Kromě výborného jídla nás
příjemně překvapilo velmi levné a velmi chutné víno. Rovnou jsme si proto
několik láhví koupili i na doma.
Nabídka čerstvých ryb na tržnici v Soluni
Pohled na noční Budapešť před odjezdem zpět do České
republiky
Zájezd do Řecka s CK Mundo patřil rozhodně mezi nejlepší zážitky
mého života. Za dva týdny jsme stihli vidět v podstatě všechno podstatné
z antického i moderního Řecka, zažít spoustu legrace, poznat zajímavé
lidi, vykoupat se na mnoha krásných plážích a užít si místní kuchyně
i mého oblíbeného pryskyřicového vína retsiny. Příští rok se
rozhodně vypravím objevovat další zemi stejnou cestou. A nejvíc se
těším na noční karimatka párty.
Autorka fotografií: Lucie Palíková
