Konec duhy aneb boj o každodenní všední život

Konec duhy aneb boj o každodenní všední život

Patříte mezi filmové fanoušky nebo horlivé návštěvníky kin? Pokud ano, zřejmě o festivalu Mezipatra neslyšíte poprvé. Pro mnohé je však akce velkou neznámou, proto si neodpustím několik základních informací.

Patříte mezi filmové fanoušky nebo horlivé návštěvníky kin? Pokud ano, zřejmě o festivalu Mezipatra neslyšíte poprvé. Pro mnohé je však akce velkou neznámou, proto si neodpustím několik základních informací. Jedná se o osmý ročník přehlídky lesbických a gay filmů v České republice. Jako první zhlédlo snímky brněnské publikum, neboť podzimní filmová šňůra odstartovala právě v moravské metropoli. Na samém konci října se festival přesunul do Prahy.

Zde si zájemci mohli vybrat z více než čtyřiceti snímků české i zahraniční produkce. Ty byly promítány v kinech Světozor a Oko. Jejich jednotícím motivem se stalo téma rebelie a buřičství. Hlavní hrdinové, kteří nejsou schopni „splynout“ s davem, patří často do skupiny homosexuálů či transexuálů.

Navštívila jsem dokument Konec duhy. Nenechte se oklamat poetickým titulkem. Film vypovídá o komplikovaných, mnohdy nelidských podmínkách, v nichž jsou příslušníci čtyřprocentní menšiny nuceni žít, „rvát se“ i prohrávat. To, co pro nás znamená samozřejmost (svoboda pohybu, ochrana soukromí), je pro mnohé homosexuální páry jen nereálným, těžko splnitelným snem. Pronásledování, urážky, omezování základních lidských práv… To vše přichází nejen ze strany netolerantních občanů a radikálních homofobních skupin. Nejrůznější újmy jsou homosexuálům působeny i samotnými úředními orgány.

Pro zvýšení nápaditosti, zajímavosti a diváckého prožitku byla užita paralelní kompozice. V sedmdesátiminutovém dokumentu se prolíná několik příběhů, z nichž se dozvídáme o existenciálních podmínkách gayů a lesbiček různých zemí Evropské unie. Zatímco v Berlíně svobodomyslné páry homosexuálů „vymetají“ kluby, nudí se u internetu, zkrátka, jejich život působí sladce bezstarostně, dva muži v Nizozemí opouští byt až po setmění. Jejich strach z  agresivních muslimů se totiž začíná podobat fobii. Homosexuály napadají často velmi mladí útočníci, slovně i fyzicky jim dávají najevo svoji nadřazenost a sílu. Snahy mužů dovolat se svých práv jsou bezvýsledné, vyššími orgány ignorované.

Další smutná kapitola vypovídá o příběhu partnerů, kteří stvrzují rčení „Láska hory přenáší“. Vadim opustil Bělorusko, neboť byl za svoji sexuální orientaci tvrdě pronásledován a postihován. Útočiště nalezl v Londýně, kde se seznámil s Jeremym. Jejich společný život však neměl dlouhé trvání. Navzdory dokonalé informovanosti nepovolila britská vláda Vadimovi pobyt na území království a nechala jej deportovat zpět do Minsku.

Snímek lze rozdělit na tři tématické roviny. V jedné jsou představena a porovnána jednotlivá prostředí, v nichž se odehrává každodenní život homosexuálů. Druhá část je věnována prezentaci různých celosvětových i regionálních organizací, které se angažují v boji za jasné vymezení práv gayů a lesbiček. Ne vždy jsou snahy aktivistů úspěšné. Marně se snaží prolomit náboženská dogmata, předsudky i ledy nepochopení některých státních představitelů. Činnost těchto skupin též komplikuje ignorace orgánů OSN, neochota nejvyšších světových představitelů zabývat se ochranou základních práv a svobod homosexuální menšiny.

Třetí část, jež diváka vtáhla do děje patrně nejvíce, se věnuje konkrétnímu boji potlačovaných občanů za důstojné životní podmínky. Autenticky a do nejmenších detailů je zobrazen průběh jejich varšavské demonstrace za rovnocenné přijetí. Divák jen s hrůzou sleduje násilný odpor, který byl proti homosexuálům okamžitě zahájen Poláky všech věkových i sociálních vrstev.

Snímek prezentuje nejen situaci gayů a lesbiček v různých koutech Evropy, seznamuje diváka s nejednou šokující skutečností, ale slouží jako velmi silný námět k přemýšlení, úvahám. Díky jeho zhlédnutí dojde nejeden divák k poznání, že všech zdánlivých samozřejmostí a svobod je třeba si vážit, protože navzdory jejich zakotvení do Ústav všech demokratických států jsou v mnohých případech s naprostou samozřejmostí porušována.

Diskuze

Jak anonymně přispívat do diskuze? Stačí zaškrtnout "Chci zveřejnnit jako host" a vyplnit náhodné jméno a e-mail

Mohlo by vás zajímat

ilist web

EDITORIAL: Jak jsme z iListu udělali médium pro 21. století

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, moji předchůdci měli příležitost pravidelně se na Vás obracet skrze úvodní slova tištěných čísel iListu. Já sám jsem takovou možnost neměl, poněvadž jsme po více než 25 letech jejich vydávání ukončili. Uplynulý akademický rok byl i proto plný změn, které si však krátké ohlédnutí rozhodně zaslouží. iList vznikl na konci minulého...

článek 2

Video o tvorbě rozvrhu na VŠE je terčem posměchu. Realita je však mnohem složitější.

Dvouminutové video – tolik stačilo k tomu, aby se v polovině června rozvířila vášnivá debata napříč sociálními sítěmi na téma tvorby rozvrhu na VŠE. Národohospodářská fakulta (NF) zveřejnila video, které mělo studentům i veřejnosti tento proces přiblížit. Pro část diváků je práce rozvrhářek terčem posměchu, druzí se jich zastávají. Proč vzbudilo video takovou vlnu reakcí,...

marcus-ng-ZbbhkQ0M2AM-unsplash

Povinný tělocvik na vysoké škole: ano nebo ne? Zeptali jsme se studentů VŠE.

Když se řekne Vysoká škola ekonomická v Praze (VŠE), většina lidí si představí učebny plné studentů, kteří pilně studují ekonomii, management, finance a spoustu dalších užitečných předmětů, ale ne vždy studenti VŠE tráví svůj čas v učebně či v posluchárně. Někteří z nich musí svůj čas alokovat i do nějakého z povinně volitelných kurzů tělocviku,...