Na svůj studijní semestr v zahraničí jsem jela do Jižní Koreji a své volby nelituji. Pobyt v Zemi velkého národa Han měl své pro i proti, celkově jsem si ale nemohla vybrat lépe. Co mě zaujalo a pobavilo?
Hned při mé první jízdě metrem (které z letiště jede velkou část nad zemí) jsem obdivovala korejskou krajinu – nikdy by mě nenapadlo, že bude tak kopcovitá (což mi mělo dojít, protože jsem o korejském nadšení do pěší turistiky, nebo spíše chůze do hor, moc dobře věděla). Všude kam jste se podívali byl jeden kopec za druhým. Korejská krajina vás zaručeně nepřestane nikdy bavit. Zamilovala jsem se také do kampusu univerzity, kde si připadáte jako na Harvardu či jiné americké škole – inspiraci Amerikou je v Koreji opravdu těžké přehlédnout. Příjemně mě překvapil fakt, že si v kavárnách, restauracích, fast foodech a podobně můžete nechat věci na sedačce, odejít si objednat pití či dokonce vyprovodit kamarádku k metru a věci při vašem návratu stále zůstanou nedotčené. Osobně vyzkoušeno, doporučuje 10/10!
Bavili mě i samotní Korejci. Nebyl den, kdybych nepotkala někoho, kdo by si na ulici nezpíval. Korejci zbožňují zpívání, na každém rohu najdete tzv. norebang, v překladu karaoke, kam chodí Korejci s přáteli ale i sami a jen tak si zpívají. Co se týče výše zmíněného chození do hor, zejména starší lidé ho praktikují v každé volné chvíli. Štrádují si to vedle vás do kopce jako by se nechumelilo a poslouchají při tom nahlas z repráčků u batohu tamní šlágry. Na vrcholu hory si pak vyndají teplý oběd (jejich zeleninovou polévku a bibimbab, takové české rizoto) a hezky odkráčí zpátky dolů. Zatímco vy stále funíte v půlce směrem nahoru. Když zrovna nemají čas vyjít horu, dělají třeba dřepy jen tak na ulici. Normálka. Všichni zde totiž chtějí být fit, zdraví. A ponožky! Noční můra všech módních policistů. Kam se hrabou Češi a jejich ponožky v sandálech! Tam to nosí každý všude, v pantoflích, v lodičkách, prostě všude. Teď už jen čekat, kdy to přijde do Česka (módní policisté, obrňte se).
Těžkosti a pády
První, co mě po příletu do Koreje ihned zasáhlo byl tamní vzduch. Radím vám, opravdu nikdy nelítejte do Jižní Koreje v srpnu. Vedro bylo na padnutí. Naštěstí mají v metru klimatizaci, a tak jsme se před vedrem na chvilku schovali. Ta nejtěžší část mého pobytu začala opravdu hned na začátku. Najít byt. Měla jsem mapu, všechno zkontrolováno podle Google maps a stejně to byl problém. Vchody jsou tak dobře schované, že je velmi snadné je minout. Alespoň jsme ale poznali tu korejskou dobrotivost. Velmi ochotně nám pomohl pán z jednoho nedalekého obchodu a ke vchodu nás dovedl. Dalším problémem bylo vynést ty zatraceně těžké kufry do úzkých schodů, které vedly k mému bytu. Naštěstí jsem s sebou měla přítele, který se toho udatně chopil a hezky si zaposiloval.
Trpěla jsem také při jezení – hůlkový master jsem nebyla ani na konci pobytu, to ale kámen úrazu nebyl. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem si vzpomněla na pálivost jídla. Ano, i pár kapek slz padlo. Na konci jsem ale tuto dovednost dovedla k dokonalosti a i ten nejpálivější ramen (nudlová polévka, pozn. red.) pro mě byl hračka. Co ještě stojí za zmínku je, že bylo těžší najít si korejské kamarády. Ne, že by neměli zájem, to naopak, ale všichni tam jsou zkrátka moc busy. Konkurence v Koreji je obrovská a stres jakbysmet. Každý se snaží mít co nejlepší známky, leží v učebnicích od rána do večera, mají různé dobrovolnické aktivity, aby jejich CV jen zářilo a o víkendech mají brigády, aby si něco přivydělali na drahé školné.
Zvláštnost kam se podíváš
Na některé věci si člověk v Koreji nikdy nezvykne. Jako třeba na chlupaté nohy holek. Některé z nich jsou opravdu takové přírodní ženy. Další zvláštnosti jsem si také všimla u moře. Ačkoliv je Jižní Korea skoro ze všech stran obklopena vodou, Korejci neumí plavat. Všichni byli namačkáni u břehu, držící se zuby nehty vodních pneumatik. V neoprenu. Protože se nechtějí opalovat.
I přes to, že je Jižní Korea roztodivná země, nechtělo se mi z ní vůbec pryč, asi také proto, že podívat se do ní byl můj sen. Je jednou z nejbezpečnějších zemí světa, takže jsem se doopravdy bála jen toho, jak dovezu ty těžké kufry na letiště. A slezu ty chody z bytu. Naštěstí se opět objevil pomocichtivý Korejec, který mi s tím pomohl a já v pohodě a v klidu doletěla zpátky domu.
10 DŮVODŮ PROČ STUDOVAT V JIŽNÍ KOREJI
| 1. | Žádné bomby. Zkouškovým proplujete bez zbytečného stresu navíc. |
| 2. | Jste Miss/ák World. Všem se líbíte, všude vám říkají, jak jste krásní. |
| 3. | Slevy. Protože jste Miss/ák World. |
| 4. | Jídlo. Obrovská součást korejské kultury. V korejské kuchyni si něco najde i ta největší vybíravka (potvrzeno). |
| 5. | Ponožky v pantoflích. Můžete nosit, jak se vám zachce, a nemusíte se bát, že by vás někdo pomlouval. |
| 6. | Budete fit. Protože tam sportuje každý a vy nemáte na vybranou. |
| 7. | Moře. K tomu snad ani nemusím nic dodávat. |
| 8. | Noční svačinky. Na nočních trzích z toho nebudete mít blbý pocit. |
| 9. | Kampusy. Univerzitní kampusy jsou zde opravdu krásné, do školy se skoro i těšíte. |
| 10 | Soju. Silnější náhrada piva, navíc vám ani nepřijde, že pijete alkohol. |
10 NEJZVLÁŠTNĚJŠÍCH VĚCÍ V JIŽNÍ KOREJI
| 1. | Posedlost krásou. | Věděli jste, že Jižní Koreji se často říká Hlavní město plastických operací? Dívky zde chodí pod nůž už v 18 letech, dostávají to jako dárek k maturitě. |
| 2. | Posedlost kávou. | Káva Americano na každém rohu za 1500 KRW (cca 30 Kč) i méně, a těch druhů kávy a čajů! Navíc si tyto nápoje můžete vychutnat v krásných kavárnách a při tom se i zhoupnout na houpačce. |
| 3. | Chlupaté nohy. | Bez komentáře. |
| 4. | Neumí plavat. | Koho by to taky napadlo, že? Všude kolem voda, ale plavat, to né. |
| 5. | Drahé ryby a jiné vodní příšerky. | Míst, odkud mohou příšerky lovit mají kolem sebe spoustu, ale cena je stále velmi vysoká. V přímořských oblastech dáte za rybu pro jednoho 20000 KRW (400 Kč). |
| 6. | Smysl pro módu. | Aneb jak můj přítel řekl: “Je jim 20 a oblékají se jako padesátnice.” S ponožkama v sandálech k tomu. |
| 7. | Žádné slevy pro studenty. | Aspoň ty vysokoškolské. Absolutně nikde. |
| 8. | Neomlouvání se. | Někdo do vás vrazí? Nezájem. V Koreji je tolik lidí lidí, že kdyby se měli omlouvat každému, do koho strčí, tak by se ani nedoomluvili. |
| 9. | Speciální sedačky pro důchodce. | V autobuse i metru jsou speciálně vyznačené sedačky jen pro důchodce a když si na ně sednete, jste rázem terčem vražedných pohledů. Protože to se prostě nedělá. Taky nikdo nepouští důchodce sednout na nevyznačené sedačky – ti by se totiž mohli urazit. |
| 10. | Ulice pro jeden druh zboží. | Hledáte nějaký starý nábytek? V Itaewonu (část Seoulu) na vás čeká ulice, ve které jsou samé antiky. Nebo je-li libo zlatého šperku? I pro to je samostatná ulice. A pro všechno ostatní, na co si vzpomenete. |
Foto: archiv autorky
