Koučka Elena Hulcká: V každém z nás je potenciál, jen je potřeba ho objevit
Studentský život, Tuesday TalksKoučka a absolventka Vysoké školy ekonomické (VŠE) Elena Hulcká původně vůbec neměla představu o tom, co bude studovat, nebo jakým směrem se bude ubírat její kariéra a po gymnáziu si vybírala mezi medicínou a diplomacií. Ačkoliv si nakonec zvolila studium diplomacie, časem se přesvědčila, že ani život diplomata by nevyhovoval jejím představám o budoucnosti. Avšak díky těmto zkušenostem nyní z pozice koučky, která se nakonec stala její cestou, rozumí studentům a absolventům, kteří jsou v obdobné situaci. Věří, že si každý nakonec také nalezne svoji cestu, je potřeba jen trocha trpělivosti, sebereflexe a odvahy zkoušet nové věci. V první části rozhovoru se dočtete o tom, co si představit pod pojmem koučink, s jakými problémy můžete kouče vyhledat anebo jak si sami dopomoci s hledáním svého směřování, ať už v kariéře, nebo v osobním životě.
Mohla bys na začátek vysvětlit, co je to vlastně koučink? Na VŠE mohou studenti využívat například kariérní poradnu, nabízíš podobné služby pro studující i absolventy?
Koučování jako takové je o tom, že se klientů ptám na různé otázky, s ničím jim neradím, nic jim nepodsouvám, vše musí vycházet z nich. A to je na tom právě skvělé, že si každý najde svoji cestu a nastaví vlastní cíle – každý má jiné zkušenosti, někomu něco přijde jednoduché, jinému ne a každý si může přijít na to, co mu vyhovuje. Když si člověk sám přijde na to, co by se sebou chtěl dělat, tak je potom větší šance, že to bude následovat, a že si splní svoje cíle.
Když to vztáhnu ke kariérnímu centru, předpokládám, že tam chtějí studentům nějakým způsobem poradit a nasměrovat je podle vhodného profilu. I já jsem tím tehdy prošla a pro mě osobně to nebylo příliš užitečné. Zjistila jsem sice, že mám nadání na všechno kromě prostorové představivosti, takže nemohu být zubařka nebo architektka, ale jinak mi to moc nepomohlo. Nicméně někomu může stačit udělat si takovou analýzu toho, na co se hodí.
Kdo jsou tvoji nejčastější klienti?
Specializuji se na mladé lidi, někteří jsou ještě studenti a rozhodují se, co studovat dál, nebo kam jít do první práce, anebo tak nějak obecně, co se sebou chtějí dělat. Má druhá skupina klientů jsou absolventi, kteří už pracují, mají za sebou nějaké první pracovní i leadershipové zkušenosti a třeba se jim v práci daří, ale chtěli by se posunout někam dál a využít svůj potenciál na maximum, anebo zjistili, že tudy cesta nevede, jsou nešťastní a pak společně hledáme, co jiného se jim vlastně nabízí. Klienti jsou tedy většinou v situaci, že buďto jsou na správném místě, ale chtějí být lepší, anebo nejsou na správném místě a chtějí hledat něco jiného.
Nejčastější problémy klientů koučinku lze tedy shrnout tak, že jsou většinou demotivováni ve svém stávajícím pracovním prostředí a chtějí zvolit jinou kariérní cestu, nebo by si rádi přišli na to, kam vlastně vůbec směřovat.
Ano. Samozřejmě někdy je pravda, že třeba člověk potřebuje i přímo poradit, ale tomu se pak věnuje mentoring a nikoliv koučink. Já mám ale pocit, že v těchto věcech člověku nikdo nemůže úplně poradit, a že si na ně musí přijít sám.
Dobrý kouč se pozná podle vzdělání, odkoučovaných hodin i správně pokládaných otázek
Ty tedy klientům pomáháš, aby si na své směřování přišli prostřednictvím tvých cílených otázek?
Přesně tak, jsem vlastně expert na samotný proces, takže se ptám a poslouchám, co mi klient vypráví, zrcadlím a dostáváme se k nějakému řešení. Klient je zase expertem sám na sebe a na svůj život a ví, proč se jak zachoval, co se mu stalo v minulosti, co mu vyhovuje a nevyhovuje.
Koučování má zároveň někdy trochu negativní konotace a lidé občas moc nechápou jeho účel, protože koučem se může nazývat každý a nemusí na to mít žádný papír. Když se zítra rozhodnu, že si vytvořím webovky s koučováním bez jakékoliv kvalifikace, nikdo mi nemůže nic říct, protože je to volná živnost. Vždycky je teda potřeba se koukat na to, jaké má kouč vzdělání a jestli získal nějaké oficiální certifikáty, nejlépe například ICF (International Coaching Federation) nebo EMCC (European Mentoring and Coaching Council) akreditace.
Je možné, že by k tobě na koučink přišel někdo, kdo by chtěl opravdu poradit, protože sám netuší, co se sebou dělat a nedocházeli byste k žádnému řešení, protože to v něm prostě není?
Myslím si, že to je v každém, a že je jenom potřeba, aby člověk byl k sobě upřímný a dal si ten čas a prostor nad tím zapřemýšlet. Pokud je to třeba, tak koučování a mentoring občas kombinuji. Vždycky ale musím být opatrná, abych někomu nepodsouvala nějaký svůj názor tam, kde si ho potřebuje vytvořit sám. Klientovi ale mohu navrhnout na vyzkoušení nějakou techniku, která pomáhá k tomu, aby si sám přišel na svůj směr a svoje cíle.
Můžeme si z toho tedy vyvodit pozitivní závěr, že každý z nás si se snahou nakonec nalezne svoje směřování.
Určitě, jen je potřeba troška trpělivosti, není to hned. Proto s klienty spolupracuji i po dobu půl roku (v závislosti na jejich cílech), abychom na všechno přišli, nastavili si cíle a zjistili, co funguje. Většinou nastavujeme deset až dvanáct sezení po čtrnácti dnech, a tak to vychází zhruba na pět měsíců až půl roku.
Nebojte se dát o sobě ostatním vědět a využívejte příležitostí ještě za studia
Někteří ze studentů i absolventů často vlastně moc netuší, co chtějí se svým životem dělat, jaká by je naplňovala práce nebo podnikání. Existuje podle tebe nějaká všeobecněji aplikovatelná rada nebo technika?
V téhle situaci jsem také byla a měla jsem ve svém okolí spoustu lidí, kteří na tom byli stejně. To byl asi i důvod, proč jsem se vydala cestou koučky, kdy s tímto rozhodováním mohu mladým lidem pomoci. S nějakou univerzální radou bych byla asi trošku opatrná, protože vím, že každý je jiný, ale abych nenechala čtenáře úplně bez vodítka, tak jistě existují určité tipy. Začala bych tím, že je dobré být občas sám v klidu, v tichu, bez rozptylování, bez telefonu, zastavit se a trošku zkusit sám sebe reflektovat. Co mě baví, jaké mám zájmy, jaké mám sny, hodnoty. Důležité je si to vše napsat na papír, nenosit to jenom v hlavě, vyhradit si na to čas. Pokud to nejde, tak to potom probrat s nějakým koučem, který vás trošku potrápí a dotáhnete to společně. Ale člověk je schopen to zvládnout i sám.
Druhá rada, co mě napadá, je zkoušet co nejvíce věcí. Jestli máte možnost jet na Erasmus a chcete, tak jeďte. Jestli máte možnost jít na stáž, dobrovolničit, být v nějakém spolku, tak buďte. Zkuste chodit na přednášky, na networkingové akce, kde vám řeknou, jak to vypadá v některých společnostech, nebo třeba i napsat některým lidem, kteří mají povolání nebo život, který se vám líbí. Zkuste tyto lidi oslovit a třeba i zjistíte, jestli si právě jejich práci nebo život neidealizujete, jak jsem to měla třeba já s prací diplomata.
Třetí rada je mluvit o svých cílech, ať o nich ostatní vědí. Protože nikdy nevíte, kdo vás kde slyší, a kdo vám může s vašimi cíli pomoct. A poslední radou by byla trpělivost, protože si možná nenajdete svoje poslání hned. Je důležité si i nadefinovat, co pro mě vlastně znamená, že mám poslání a jestli se může v čase měnit.
U tvé druhé rady o zkoušení různých příležitostí mě napadá, jestli to potom nepůsobí tak, že člověk nevydrží u žádné pozice a skáče z jednoho odvětví do druhého, což pak třeba u pohovoru nemusí působit jako žádoucí.
Tento způsob je nejlepší ještě při studiu, kdy lze zkoušet různé stáže, aby člověk poznal, co ho opravdu baví. Při full-time práci by to už mohl být problém. Rozhodně potom nevypadá dobře, když má člověk v životopisu co tři měsíce jinou práci. Ačkoliv stále lze na úvodních kolech pohovorů vysvětlit, že se třeba hledal, už bych takhle časté změny nedoporučovala. Proto je důležitý networking a aktivní vyptávání se v různých společnostech, jak to tam vypadá a jaká je tam kultura. Nemusíme si totiž všechno zažít na vlastní kůži.
V koučování řešíš nejen kariérní témata, ale i otázky osobního nebo partnerského života. Dají se tyto oblasti života řešit odděleně, nebo jedno souvisí s druhým?
Určitě je nejde oddělit. Může se stát, že klient přijde s tím, že řeší kariéru, a když mezi námi naroste důvěra, tak může začít odhalovat něco z osobního života a poté třeba zjistíme, že dokud nevyřeší osobní problémy, tak nemá cenu řešit kariéru. Klienti často řeší i sebedůvěru, vztahy na pracovišti, v kolektivu i doma nebo nastavení si svého cíle, který se nemusí týkat kariéry. Ve většině případů stejně dojdeme k tomu, že nějaké osobní věci zasahují do těch kariérních, takže je to téměř vždycky propojené. Zároveň je i fajn nastavit si cíle nejenom z kariérního života, ale i z toho osobního, aby se člověk rozvíjel všestranně, a nikoliv jenom kariérní větví. S koučem můžete řešit i problémy ve vztazích, ale nelze vyřešit nežádoucí chování toho druhého – partnera, rodiče, kamaráda. Naopak v koučování se musíte zaměřovat na svoje chování a svoje pocity. Nemůžete změnit chování ostatních vůči vám, ale můžete změnit vaše reakce na něj.
Foto: archiv Eleny Hulcké
Mohlo by tě zajímat:
- Týdenní souhrn: VŠE navštíví předseda ÚOHS, vánoční atmosféra a Mikuláš
- SOS pro opozdilce: Jak zvládnout přípravy na ples za pár dnů?
- Falcons to nedali, ale kotel VŠE zůstal nezastavitelný: Reportáž z hokejové Bitvy o Prahu