Na legendu jsem ještě mladej
RozhovoryNáhodný svědek rozhovoru s frontmanem skupiny Tony Ducháček & Garage mi prozradil, že si vždycky představoval, jak ho na koncert přivezou odněkud z blázince a pak ho zase odvezou. Není to pravda. Pro Tonyho Ducháčka si nepřijel nikdo, odešel sám.
Náhodný svědek rozhovoru s frontmanem skupiny Tony Ducháček & Garage mi prozradil, že si vždycky představoval, jak ho na koncert přivezou odněkud z blázince a pak ho zase odvezou. Není to pravda. Pro Tonyho Ducháčka si nepřijel nikdo, odešel sám.
Býváte označován za českou rockovou legendu, připadáte si tak?
Ne, na to jsem ještě mladej, abych mohl být nějakou legendou. To by patřilo spíš Láďovi Mišíkovi a tak, to jsou legendy.
Se skupinou Garage ale zpíváte už dvacet let.
Skoro dvacet, ale ono to furt není takový legendární, dvacet let. Máme v poslední době celkem stabilní sestavu, to je pro kapelu dobrý. Ne jak jsou dneska takový ty kapely „rychlokvašky“, hned jsou nahoře a druhým rokem končí, protože spolu nevydrží. My se tak nějak už známe. S některým jsme úplně dlouho, ti nejmladší jsou s náma šest let. Tahle sestava je taková nejveselejší.
Joe Karafiát teď hraje s Mejlou Hlavsou a vy máte v kapele novýho kytaristu. Už nastálo?
To nemůžu říct, jak to bude stálý, to záleží na tom Pepovi. Já osobně jsem klukům nikdy nemluvil do toho, s kým chtějí hrát. Nejsem muzikant jako oni. Ale chápu Roberta, že ho to trošku štve, že hraje jen když Pepa nemá čas.
Myslíte, že spolu vydržíte dalších dvacet let?
Ale jo, zpomalíme třeba ještě víc. Budeme hrát jako Karafiát, ten už dneska hraje v sedě, tak si sedneme všichni.
Poslední album vám vyšlo před třemi lety, na koncertech hrajete už delší dobu stejný věci.
No, třetí rok. Něco jsme i vyměnili, něco vyhodili, něco starýho jsme začali hrát znova. Některý věci budeme hrát třeba dalších deset let. Není to úplně stejný, ale dost podobný. Člověka to pak už tolik nebaví, připadá mi to trošku jako stereotyp.
Ale na koncertech máte docela stabilní návštěvnost.
Lidi chodí, ale někdy se taky stane, že náhodou přijedeme někam, kde Garage nikdy nebyla a kde jsou lidi zvyklý chodit na úplně jinou muziku. Většinou to tam pořádá někdo, kdo nemá představu, co jako se děje.
Nepřipadá vám, že vaše publikum podstatně omládlo?
Publikum mládne pořád, za těch dvacet let. Nějak se to vyměnilo. Takoví ti dědkové, ti už třeba vůbec nechodí, ale pak se náhodou objeví.
A fanynky?
No, tak to je dobrý, ty mladý holky chodí. To bývávalo vždycky u Garage, že ty holky chodily.
Chystáte teď něco novýho?
Zkoušíme nový věci, chtěli bysme vydat zase novou desku. Máme skoro hotový tři, čtyři věci. Kvůli zkušebně by jsme s tím měli pohnout, ale zas nemá cenu to uhnávat. Člověk je pak zblblej, když si má pamatovat z jedný zkoušky najednou čtyři věci dohromady.
Texty píšete jenom vy?
Teď už jo. Dřív, když jsem hráli věci od Plastiků, tak tam bylo něco od Morgensterna, jeden Egon Bondy, Houby a tak. Já tomu říkám, že už jsem v klubu kanonýrů, dávno. Jak to mají čeští kanonýři, když dají sto gólů. A já už jsem udělal přes sto písniček. Ale jak teď bude vycházet knížka o Garage a budou tam ty texty, tak to jsem musel i některý vyhazovat. Byly to docela voloviny, který třeba nikdy na ničem nevyšly. Je to docela problém, dávat to dohromady. Já nemám psací stroj, tak chudák nějaká holka to musí celý opisovat. Někdy neví, jestli to myslím vážně…
???
No ty chyby, který dělám naschvál, že pletu spisovný s nespisovným nebo si nazvu slova jinak. Dal jsem tam i pár starejch věcí, když jsme byli za bolševika „zúčka“. Nesměli jsme hrát za peníze, jen zadarmo a byli jsme tzv. zájmově umělecká činnost. Ty texty jsem musel překládat komisi, nikdy jsem to tak ale nezpíval.
O čem píšete teď?
Je to trošku guláš, co písnička, to i třeba jinej názor. Možná použijeme něco staršího, co jsem udělal. Texty napsaný před rokem už budou určitě jiný, než co jsem napsal dnes na zkoušce. Je to dobou, mým rozpoložením a já si myslím, že je to dobře. Ty písničky dělám jiný i podle autora, protože kluci píšou kažej jinak, i když ten sound, ten zvuk kapely, se zachová. Potom píšu, jak to slyším. Skáče mi to, že je to třeba veselejší, něco že by mohlo být víc ostřejší, že to chce někam do tunelu. Mám tam jeden text s tunelem, s klinickou smrtí. Pracovně jsem to nazval Expres, tmavej expres myslím jakoby pohřební. A pak tam mám zase včeličku. Já se některým věcem vyhýbám, nechci psát například přímo o drogách, alkoholu nebo používat moc vulgarismů. A tak mám svýho pomocníka, slovník cizích slov. Některý písničky tak vznikly, třeba Virginita nebo Apogeum. Listoval jsem slovníkem a co se mi zrovna líbilo, to jsem použil.
Takže na apogeum jste přišel náhodou a ne proto, že byste se o tyhle věci zajímal?
Ne, původně jsem četl nějakej článek. Líbilo se mi to, takže ta písnička a celý album se tak jmenuje, ale v písničce jsem to nepoužil ani jednou, tam je jenom „perihel“, ale jmenuje se to Apogeum. Je to takovej fór.
Co plánujete dál? Hrávali jste s úspěchem i v zahraničí.
Hrávali, ale dneska je už těžší vyjet někam ven. Dřív jsme si mysleli, kdoví jak nás nechtěj, ale připadá mi, že nás spíš brali jako exoty z Východu. Teď jezdí víc nějaký alternativní věci, bigbeaty mají všude svoje. Tak chceme vydat tu desku a začít z toho hrát a vydržet to hrát nějakou dobu. Prostě dál, pořád dokola.
Vy nemáte stanovenou nějakou hranici, kdy už toho třeba necháte?
To ani nemůžu. Já mám velký alimenty, kde bych na to pak vzal?
Když jste začínal, jistě jste měl nějakou svoji představu, za něčím jste v hudbě šel. Myslíte, že už jste toho dosáhl nebo se váš cíl posunuje?
No, já už jsem to dosáhnul. Už po něčem nejdu dál, jako že bych musel někde v rádiu nebo v televizi exhibovat.
Vy jako skupina jste přece touhle cestou nikdy nešli.
Taky stalo se, že se člověk nechal přemluvit. Když jsme třeba měli předloni hrát na festivalu v Trutnově, tak mě donutili. Byl jsem opilej a přijeli si pro mě z Novy, a pak jsme jeli ještě do Rádia 1. Odtud nás vyhodili.
Proč?
Najednou ta šéfová zjistila, že se toho už moc nepouští, ale půl hodiny že se jen mluví a navíc hrozný nesmysly. Přiběhla a říká: „Tak končíme, končíme a ven! My jsme sice pro všechno, ale co je moc, to je moc!“. Vyhodila nás jak nějaký podivný váguse…
Taky mě moc nezajímá dělat klip. Kapelu to stojí spoustu peněz a v televizi se to pustí pětkrát, osmkrát a nazdar. Někdy se to dělá i kvůli firmě, protože kamarádi z firmy mají kamaráda toho režiséra. Kamarád režisér si něco vydělá, firma si něco vydělá. Ruka ruku myje, ty utřeš hubu a zjistíš, že máš za jeden kompakt korunu padesát.
Když chystáte nový album, budete asi nový klip potřebovat.
Asi jo, ale když člověk vidí, co se s tím pak děje… Výbornej klip nám ale dělal Slovák, Johanides. Ten udělal Berlín a to se povedlo, to bylo opravdu dobrý. Docela se s tím vyřádil. Slováci jsou vůbec jiný. Co se týká hudby a umění, jsou víc u sebe a schopný dělat. Tady v Praze to občas smrdí rivalitou a penězma. To v Bratislavě zase tolik není. Jsou prostě jakoby víc nadšení než dělat to pro peníze a pro to zavést se.
Vlastně taky hrajete pro peníze. Ovlivňuje vás to jako kapelu? Můžete si hrát, co sami chcete nebo vám firma něco diktuje?
Ne, my jsme nikdy neudělali dlouhodobou smlouvu. Vždycky jsem měli co album, to jiná firma.
Snažíte se být nezávislí?
Kapela nemůže být v dnešní době nezávislá. Ale ne zase tím, že budeme předražený, pak lidi nemají peníze na lístek. Teď jsme v tomhle trochu přitvrdili, někde prostě peníze mají a někde ne. Vlastně to není zas tak velkej rozdíl, když každej dostaneme o dvě, čtyři sta víc. Když lístek do kina v Praze stojí kilo.
Je doba internetu, neuvažujete o svojí stránce?
Musel by to udělat někdo, kdo to umí. Mě by to rozhodně nebavilo, něco do toho strkat, takový vykrádání duše. Může tam být muzika, klipy, informace o kapele. Honzík Macháček ji chce a přišel s takovým nápadem, aby každej napsal o někom druhým z kapely. Já jsem mu říkal–co když ale budeme psát všichni o tobě? A chce tam dát můj skautskej zápisník. Vlastně jediný, co se mu z toho zápisníku líbí, je podepsaná kolonka „umí přivolat VB“.
Pracujete v divadle, s Garage připravujete nový album, co plánujete v soukromí? Jste rozvedený…
No, já jdu na záchod… Né, co plánuju? Já nevím, nějakou bohatou…
Nahrávání ...
