Po semestru stráveném v Montréalu, multikulturním městě plném v zimě sněhu a na jaře zeleně a festivalů, jsem si prodloužila studijní výměnu o dva měsíce cestování. První měsíc jsem prozkoumala východnější kanadské provincie – Québec, Nový Brunšvik a Ontario. A teď jsem strávila deset dnů na západě Kanady, který se od východu v mnohém liší.
V Québecu jsem strávila čtyři měsíce při studiu a během následného cestování se mi potvrdilo, že je to provincie, která si zakládá na své odlišnosti od zbytku Kanady – francouzština jakožto hlavní jazyk je toho nejevidentnějším důkazem. Vyšší daně a štědřejší sociální systém, zvláštní kategorie některých národních parků, které jsou spíše provinční a ve kterých neplatí permanentka na národní parky Kanady, to jsou další znaky, jimiž se Québec liší od západních provincií. Návštěvy horského národního parku Gaspésie, úžasných vodopádů Montmorency nebo přímořskou idylkou a skálami obklopeného parku Forillon mi dokázaly, že přírodní krásy na východě Kanady stojí za to.
Skalní útvar Percé na poloostrově Gaspésie, Québec
Z měst u mě vyhrálo rozhodně Québec City, které má jako jediné město v severní Americe hradby a útulné historické centrum s až kýčovitě krásným a majestátním hotelem Frontenac zaujme snad každého.
Château Frontenac, hotel ve městě Québec
Kolem Québecu divočina, oceán i velkoměsta
Provincie na jihovýchod od Québecu, Nový Brunšvik, je plná masovou turistikou neposkvrněných míst a spolu se západnějším Ontariem jsou Québecu v lecčem podobné. Francouzštinu tu také uslyšíte často, veřejné nápisy jsou však vždy i v angličtině. V Brunšviku mě nejvíce zaujal národní park Fundy spojený se stejnojmenným zálivem na úplném jihu provincie. Ve městě Moncton jsme průvodcem zlákáni vyzkoušeli atrakci „Magnetic Hill“, který, jak jsme po chvíli zkoušení a pozorování se smíchem zjistili, není ani tak magnetický jako spíš založený na iluzi.
Divoká řeka v Grand Falls, Nový Brunšvik
Provincie na západě od Québecu, Ontario, je významná nejen hlavním městem kanadské konfederace Ottawou, která je příjemným místem k zimnímu bruslení na dlouhém kanále Rideau a v létě k procházkám u kanadského parlamentu. Navštívila jsem tu i klasické velkoměsto Toronto a slavné Niagarské vodopády obklopené kýčovitým „Disneylandem“. Ani v jedné z těchto tří provincií si obyvatelé nemohou stěžovat na nedostatek vody: v květnu jsem tu při svých cestách viděla poměrně velké povodně. Hodně vody přeje na druhou stranu vodní energii a místní přírodní úkazy často souvisejí s vodou – bujné vodopády, divoké řeky, rozbouřené kaňony a soutěsky.
Jarní Ottawa
Na západní frontě hory a grizzly
Kanadský západ, ze kterého jsem viděla části Alberty a Britské Kolumbie, je o dost jiný. Tolik tu neprší a na rozdíl od východu, kde hory dosahují do výše nižších než dva tisíce metrů nad mořem, potkáte na západě po celý rok zasněžené vrcholy „třítisícovek“. S francouzštinou se tu moc nesetkáte – místní se ji sice povinně na základních školách učí, ale mluví se tu jen anglicky. Rozdíl mezi západní Kanadou a Spojenými státy americkými se mi tak zdál hodně úzký – podobají se v přízvuku, v životním stylu, v „burgerové“ kuchyni…
Co se týče národních parků západu, uspěla jsem s celoroční kartičkou do kanadských parků, která se navíc letos v rámci oslav 150. výročí kanadské konfederace nabízí zdarma. Nadchnula mě nádherná barva jezer v parku Banff a Jasper, horké prameny a taky množství zvířat, které jsem během výletů potkala – krom černých medvědů baribalů, kteří žijí i na východě, tu bloudí i hodně medvědů grizzly, sobů, jelenů, pum, veverek a syslů. To a všudypřítomný výhled na vysoké hory a blízkost Tichého oceánu ve mně západní pobřeží zanechaly dojem něčeho, co jsem doposud nepoznala. I na pohodový Vancouver, jeho přidružené ostrovy a nedaleké olympijské městečko Whistler budu vzpomínat moc ráda.
Jezero Peyto mezi parky Banff a Jasper, Alberta
Přestože jsou tedy obě pobřeží v mnohém odlišná (taky od sebe leží na pět tisíc kilometrů daleko), spojuje je krásná a divoká příroda, lidé otevření jiným názorům a pohledům na život, ochotní s širokým úsměvem poradit, a taky obrovské vzdálenosti, které mohou být otravné, ale zároveň vám dávají neopomenutelný pocit svobody.
Medvěd baribal, který si v zápalu pampeliškové pastvy ani nevšiml, že má publikum
Koho by zajímaly podrobnější informace o mém studiu v Montréalu a o cestách Kanadou a Spojenými státy, najdete je na mém blogu.
Foto: autorka
