Odvaha snít

19. 1. 2003 | | Nezařazené

Je noc.
Jenom tak v posteli
nemůžu usnout a sním.
O tom, že na křídlech ptáků poletím,
dřív než mě krásný muž z oblohy sestřelí.

Je noc.

Jenom tak v posteli

nemůžu usnout a sním.

O tom, že na křídlech ptáků poletím,

dřív než mě krásný muž z oblohy sestřelí.

Něco velkého,

vytvořit bláznivou, složitou věc.

Dokázat sobě, že jsem toho schopen,

vymyslet lásku, umřít nepochopen

v neznámém hrobě, nad sebou koniklec.

Mrtvý a živý v duších všech snílků,

těch krásných lidí,

co zlato a poklady cítí a vidí

v podobě barev a chutí, lahodných trylků,

duše romantiků.

Nebo jen tak,

na kopci stát jako mohutný hrad,

plný světel, tak chladný

majestát.

V dešti a zimě, ve slunci se hřát,

překonat útoky nepřátel,

jednou, i podruhé, tisíckrát.

To vše mohu, jsem toho schopen, žel,

pouze ve snech – jen tam je možno

opustit náš pevný cyklus a řád,

dotknout se krajiny z blaha a ze světel,

chce to jen hledat, nepřestat…

Mohlo by tě zajímat: