Studenti si praktických poznatků váží, říká finanční arbitr

Finanční arbitr ČR, Otakar Schlossberger, působil dříve na vysokých manažerských postech v bankách. Vystudoval dvě vysoké školy a v současné době předává studentům své praktické zkušenosti. Zároveň je doktorandem na Fakultě financí a účetnictví.

Finanční arbitr ČR, Otakar Schlossberger, působil dříve na vysokých manažerských postech v bankách. Vystudoval dvě vysoké školy a v současné době předává studentům své praktické zkušenosti. Zároveň je doktorandem na Fakultě financí a účetnictví.

Co má v popisu práce finanční arbitr?

Kompetence vymezuje zákon jako mimosoudní urovnávání sporů v bankovnictví. Jedna oblast je řešení sporů o dodržování lhůt v platebním styku a druhá část, velmi široká, jsou spory mezi vydavatelem a držitelem elektronického platebního prostředku. Případy jsou omezeny horní hranicí padesáti tisíc eur.

Kolik jste již řešil případů?

Za uplynulý rok jich bylo 112, letos už máme další. Týkají se většinou platebních karet, jejich ztráty a následného použití neoprávněným držitelem.

Proč jste se po VŠE rozhodl studovat práva?

Chtěl jsem je dělat vždycky. Před rokem 1989 nešlo jednoduše studovat dvě vysoké školy. Na práva jsem se dostal, protože jsem zamlčel svoje předchozí ekonomické vzdělání, a začal jsem studovat dálkově. Tehdy jsem neměl doporučení zaměstnavatele, banka tehdy neměla zájem, aby se člověk nějak dál vzdělával. Měl jsem štěstí, že mi některé zkoušky uznali.

Práva studuje velký počet současných studentů VŠE. Myslíte, že je lepší mít obě školy, nebo stačí jedna?

Někdy ani není potřeba žádná škola. Znám spoustu lidí, kteří mají jen maturitu a jsou výborní praktici, skvělí manažeři. A někdo může mít škol x a je víceméně prakticky nepoužitelný. Je to vždy otázka daného člověka, jestli se chce více vzdělávat a jestli to potom umí prodat. Když je člověk třeba finanční poradce a je i právník, tak to může mít dobrou odezvu.

Která z těch dvou škol vám dala víc pro praxi?

Jak se to vezme. Když jsem pracoval v bankách, tak ta ekonomická. Teď ve funkci finančního arbitra zužitkovávám z 90 procent právo, i když hmota té právní stránky je ekonomická a využívám, že jsem pracoval tolik let v bankách.

Jak jste začal přednášet na VŠE?

Bylo to celkem náhodné. Moje bývalá a teď i současná kolegyně ze školy se jednou zastavila u mě v bance a mezi řečí se zmínila, že na VŠE chybí oživení z hlediska praktických poznatků. Říkal jsem si, že bych to zkusil, protože mě učení vždycky celkem bavilo. Hned druhý den mě kontaktoval vedoucí katedry a domluvili jsme se, že začnu vyučovat seminář, který bude zaměřen na oblast bankovnictví a platebního styku. Předmět se každý rok aktualizuje podle toho, co se děje v právním základu. Začínal jsem s pětadvaceti studenty a dnes jich mám ve dvou kurzech 80 až 100.

Studenti vaše poznatky z praxe a váš výklad chválí. Co naopak přinášejí studenti vám?

Předně musím být v obraze. Před pětadvaceti lety, kdy jsem seděl na jejich místě, tak naše ekonomická budoucnost byla celkem jistá. Mohli jsme se spolehnout, že nás někam vezmou. Dnes je situace jiná a je to poznat. My jsme si tehdy to studium nějak odseděli. Když byl předmět až ve čtyři, měli jsme řeči. Dnes, když v šest začínám, tak mám narvané třídy, i když to je nepovinný předmět. Studenti vědí, že poznatky zužitkují a k informacím přistupují jinak, ptají se na literaturu. A když pak přijdou do banky a budou něco vědět, udělají lepší dojem, než kdyby u pohovoru vykládali jen teoretické věci vyčtené z učebnice bankovnictví. Teorií já se moc nezabývám, ale musím studentům dát odpověď na otázky.

Učíte ještě na nějaké škole?

Ano, jsem vedoucím katedry finančních obchodů na Bankovním institutu vysoké škole. Tam je situace opačná. Škola je výborná z hlediska praktických poznatků, učí tam odborníci z praxe, ale občas chybí to teoretické zázemí.

V roce 2002 jste na vaší katedře začal doktorské studium. Už budete končit?

To je nejméně na pět let. Studium při práci je náročné. Titul inženýra jsem dostal před více než dvaceti lety a od té doby se spousta poznatků úplně změnila. Takže musím vstřebat velkou sumu informací.

Podle životopisu je vaším koníčkem loutkové divadlo. Využil jste někdy zkušenosti herce před tabulí?

Určitě. Někdy se mi dokonce stane, že vykládám, něco povím a začnu se smát. Studenti se diví a já jim pak musím vysvětlovat, že to byl nějaký citát z divadla. A naopak. Jednou mě kolega požádal, abych za něj vzal Mikuláše. Měl jsem k těm dětem takový proslov prodchnutý ekonomickými výrazy, kterému nerozuměli ani jejich rodiče. A přátelé mi pak říkali – je vidět, že učíš na vysoké škole.