V pondělí 10. března uspořádala studentská organizace Junior Diplomat
Initiative (JDI) v pořadí 6. Diplomatický salon, který se pravidelně
koná na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV). Tentokrát byl pozván
ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta Hynek Kmoníček. I když
na začátku varoval, že nic z jeho projevu by se nemělo ocitnout
v médiích, iListu se podařilo vyjednat výjimku.
Pan Kmoníček nás přivítal v Zrcadlovém salónku Černínského paláce
slovy, že je překvapen, kolik studentů v tak slunečný den přiláká téma
české zahraniční politiky na Blízkém východě. I když téma na první
pohled složité a komplikované, humor a nadsázka, kterými pan Kmoníček
oplývá, udělali z naučné přednášky neotřelou podívanou do zákulisí
vztahů s Izraelem a arabským světem.
V postoji k izraelsko-palestinském konfliktu jsme vnímáni jako
stát zmatený
Debata byla zaměřená především na vývoj těchto vztahů, které se
„podobají venezuelské telenovele“. Důvodem je stále se měnící pozice
ČR. Jak se dá vůbec poznat změna v zahraniční politice státu? „Co
říká ministr zahraničních věcí, nikoho nezajímá. Je potřeba se
podívat na to, kdo vede příslušný odbor, jak stát přistupuje
k vzájemným návštěvám a hlasováním v OSN,“ poznamenal
Kmoníček.
Při vzniku Izraele v roce 1948 už tehdy komunistické Československo
židovský stát podpořilo. Očekávalo se totiž, že půjde o stát
socialistický. Na druhou stranu Kmoníček vysvětluje: „ČSR dodávalo
zbraně a imigranty, aby tam tý levice přibylo.“ Republiku opustilo toho
času na 70 až 80 tisíc Židů. Soudruhům ale brzy došlo, že Izrael zas
až tak socialistický není a především po šestidenní válce roku
1967 Sovětský svaz a jeho satelity vyjádřily jasnou podporu Arabům,
Jásirovi Arafatovi, Organizaci pro osvobození Palestiny i samotnému
vyhlášení státu v roce 1988. O rok později ale u nás přišla
revoluce.
Po roce 1989 se právě Odbor států Blízkého východu a severní Afriky
na MZV dostal do personálních potíží. „Platilo, že každý, kdo umí
arabsky, je bolševik. I já jsem byl považován za bolševika,“ vzpomíná
Kmoníček. Postupně tak docházelo k obměně členů. Po rozpadu republiky
jsme měli dokonalé vztahy s oběma stranami. „To bylo období, kdy jsem
mohl Arafatovi říkat strýčku…“ žertuje. Dokonce se o ČR uvažovalo
jako o místě, kde se budou konat jednání o izraelsko-palestinském
konfliktu. Nakonec však tuto úlohu převzalo Norsko.
A zase jsme jednou byli v New York Times
Opětovný příklon k Izraeli začal překvapivě za ministra z KDU-ČSL
Cyrila Svobody. „V české zahraniční politice vládl názor: Co máme
s Araby? Jenom problémy. Jako protiargument bych ale uvedl, že obchod
s Izraelem činí dnes jednu miliardu dolarů. S arabským světem 3,5,“
uvádí Kmoníček přesná data. Vyvrcholením pak byl rok 2012 a hlasování
v OSN o povýšení Palestiny na nečlenský pozorovatelský stát. ČR jako
jediná země EU hlasovala proti. „Mnoho lidí se ptalo, co jsme za to
dostali. A když jsem říkal, že nic, reakce byla: Hele, to je tak velký,
že to zatloukaj!,“ říká Kmoníček. „Museli jsme si ale připlatit za
ostrahu v arabském světě,“ dodává.
S novým ministrem Lubomírem Zaorálkem se očekává opětovné nastolení
rovnováhy v postavení k oběma stranám, a tím i názorový souladu s EU.
Za největší současné výzvy z oblasti Blízkého východu Kmoníček
považuje zejména problém mírového procesu, stavění židovských osad,
nástup Iránu či situaci v Egyptě.
Hynek Kmoníček je absolventem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Kromě
angličtiny mluví plynně hebrejsky i arabsky. Během své profesní kariéry
si vyzkoušel práci hudebníka, univerzitního profesora a různé posty na
MZV. Jako velvyslanec působil kromě jiného i v Indii a Austrálii. Má rád
hudbu, kulinářství a vodní dýmky.
Foto: Olga Simotová
