„Pro většinu západních diváků bude tato špinavá indická pohádka
za současné celosvětové hospodářské krize úlevnou očistou,“ napsal
indický režisér K. Hariharana.
Osobně jsem po shlédnutí filmu cítila všechno možné. Emoce, nadšení,
solidaritu, touhu pomoci. Jenom ne úlevu nad tím, že mám doma záchod
namísto kadibudky a tolik banánů, kolik chci. Jamalovi Malikovi,
osmnáctiletému mladíkovi z bombajského slumu, sirotkovi s pochybnou
minulostí a žádnou budoucností, zbývá v indické mutaci světoznámé
soutěže Chcete být milionářem? jediná otázka k tomu, aby vyhrál dvacet
milionů rupií. Nikdo před ním se nedostal dál než nad šestnáct tisíc
rupií. Dokonce ani vzdělaní kravaťáci, profesoři nebo lékaři, kteří se
ptají: Je to podvodník? Měl štěstí? Je to génius? A nebo to byl osud?
Odpověď „D“ je správně. „It was a destiny…“
Hlavní zápletka filmu se odehrává v horkém křesle v přímém
přenosu světoznámé soutěže. Vedle toho diváci sledují záběry
z policejní stanice, kam Jamala odvezli kvůli nařčení z podvodu. Přece
není možné, aby nějaký „čajvála“ ze slumu znal odpovědi! „Seš
podvodník nebo ne?“ ptá se ho policejní vyšetřovatel, zatímco mu dává
pěstí do břicha a kopanec do nohou. Nezůstane jen u toho. Když přijdou na
řadu elektrické šoky, vidíme na Jamalově tváři otázku: „Proč?!“
Teprve později jej vyšetřovatelé nechají vzpomínat na jeho dětství.
„Tolik bych si přál, abych na tuhle otázku odpověď neznal. To bych
možná ještě dnes měl mámu…,“ posteskne si Jamal při otázce, která
zní: „Co drží bůh Ráma v pravé ruce?“ Následuje střih a děj se
přesouvá do jeho dětství, kdy mu muslimští povstalci zabili matku. Výraz
malého muslima převlečeného za prince Rámu a obraz jeho mrtvé matky se mu
vryl do paměti na celý život. Tímto způsobem se dozvídáme, jak mohl
chlapec s nulovým vzděláním vědět, kdo vynalezl revolver, která osobnost
je na stodolarové bankovce nebo jak se jmenuje známý indický herec.
„Měli jsme vášeň a měli jsme víru. Náš film ukazuje, že když
máte tyhle dvě věci, máte všechno,“ řekl o „Milionářovi“ producent
Colson. K získání některých záběrů chudinských koutů tvůrci
neváhali použít ruční kameru. Vzniklo tak dílo s nádechem exotiky, kde
si děti hrají na hromadách odpadků, prádlo se pere v nádržích s vodou
barvy inkoustu a kde je zneužívaní opuštěných sirotků na denním
pořádku. Budete však svědky toho, že i ti nejchudší se umí smát a
radovat. Neuvěřitelně barevné záběry jsou pastvou pro oči. Zaposlouchat
se můžeme do melodií muzikantů ze Srí Lanky. Neboť, co by se k filmu
o moderní Indii hodilo lépe než moderní indická hudba.
Nesmím zapomenout zmínit „lovestory“, bez které by se dnes už
většina filmů neobešla.. V Jamalově životě figuruje už od malička
krásná dívka Latika, kterou si vzal zhruba od svých osmi let pod svou
ochranu. Během celého filmu je osud neustále spojuje dohromady, pokaždé
však proto, aby je mohl zase rozdělit. Podle kritiků má film moc obyčejný
konec. Podle mého názoru si snímek, který se po celé dvě hodiny nezastavil
a byl plný tvrdé reality, svůj závěr zasloužil.
