Kavárny značky Popocafepetl jsou v Praze tři, ale jen jedna z nich se dá také přiřadit mezi kluby. Najdete ji přímo v centru v Melantrichově ulici 10. Kvůli nenápadnému nápisu většina lidí napoprvé podnik přehlédne. Minout jej by ale byla docela škoda. Přes týden je to místo, kde si sednete, popovídáte a lehce zatančíte, ale s tím, co se tady probíhá o víkendu, to nemá nic společného. V pátek a sobotu se parket rozzáří světly a DJ začne rozjíždět další šílenou noční akci.
Popocafepetl
Melatrichova 10
Kavárny značky Popocafepetl jsou v Praze tři, ale jen jedna z nich se dá také přiřadit mezi kluby. Najdete ji přímo v centru v Melantrichově ulici 10. Kvůli nenápadnému nápisu většina lidí napoprvé podnik přehlédne. Minout jej by ale byla docela škoda.
Přes týden je to místo, kde si sednete, popovídáte a lehce zatančíte, ale s tím, co se tady probíhá o víkendu, to nemá nic společného. V pátek a sobotu se parket rozzáří světly a DJ začne rozjíždět další šílenou noční akci. Ještě kolem sedmé večer se tu nic moc neděje, ale v deset si tu už nikdo nesedne a po půlnoci se dostanete k baru jedině za použití násilí.
Hudba se tu různí a záleží i na dohodě s DJem. Pustí vám toho na přání hodně, ale má to své hranice. Helenku, Abbu nebo Backstreet Boys tu rozhodně neuslyšíte. Zato na R.E.M, Manu Chao, Korn nebo Offspring a vůbec všechen možný rock, ska nebo i reggae si tu zatančíte pokaždé. Na parketu, kde nebývá k hnutí, narazíte na různé typy lidí všech věkových kategorií i národností. Proto se připravte na konverzaci v cizím jazyce, ve tři ráno se tu znají a druží opravdu všichni.
Kdo má rád víno a své vnitřnosti, ať si koupí rovnou celou láhev (víno z Kobylí asi za 150). To, co vám rozlijí do dvojek, je přesládlý mok působící na žaludek jako kyselina. Příznivcům piva se sklenice budou zdát určitě malé; do půl litru schází deci, zato cena odpovídá velkému pivu. Často se zde pije i „lehká štáva“ sangria – vínko s ovocem a spoustou ledu. Toužíte-li po drsné a dlouhé kocovině, je tento nápoj jako stvořený pro vás. K jídlu se tu dají koupit chipsy, oříšky, hermelín a utopenci, v pozdních hodinách ale bývá vše beznadějně vyjedené.
Otrlejší, kteří se protancují až do rána, zažijí mírný šok. Po hlasitém rocku najednou zazní tóny klasické Vltavy od Bedřicha Smetany. Pro někoho balzám na uši, pro někoho drsné probuzení. Pro všechny ale jasné znamení – je kolem páté ranní a v Popocafepetlu se končí. Koho ani tyto uklidňující tóny nenaladí na spánek, může v zábavě pokračovat, třeba v nedalekém Batalionu. Ale o tom snad až příště.
